Chmurné mraky, chmurný čas. Webkamery se předhánějí, která ukáže hustší mlhu a temnější kopce. Ráno se neví, že je ráno, a stmívá se tak rychle, že se nepozná kdy bylo poledne. Skvělý čas vyrazit na procházku do Skaláku! Klasický okruh Hruboskalskem, to je po žluté z lázní k zámku, dále po červené na Valdštejn a po asfaltce zpátky do lázní, je pro tento čas nejlepší trasou. Listí šustí, Barbořin pramen zurčí, vrány krákají  ... Cestou se zastavíme na symbolickém hřbitůvku, potěšíme se barevnými gejzíry buků a dubů v Arboretu, překonáme vrch Cestník a nakonec se podíváme na hrad Valdštejn. Ovšem zvenčí, hrad je do jara zavřený, stejně jako kiosek. Termosku a svačinu s sebou ...

V minulých vydáních byla zmínka o zapomenuté ztracené vyhlídce do údolí Čertovy ruky (viz obrázek vlevo), jen tak orientačně nazvanou Alice podle skalní rytiny. Jsme na cestě k Valdštejnu, na trase červené turistické značky, procházející celým Českým rájem s označením Zlatá stezka. Vzhůru od vyhlídky dál k hradu Valdštejnu, a jakkoli se další průběh putování může zdát nezáživný, najdou se příležitosti k posouzení zajímavých míst.

Zapomenutá vyhlídka Alice

U vyhlídky Alice máme před sebou mírný svah vrchu Cestníku, vpravo hluboké údolí pod Čertovou rukou, vlevo propast Deštivého údolí, a kolem cesty pěkně do rovna otesané skalky. V jedné z nich je vidět cestářský křížek z doby, kdy Aehrenthalové tuto silnici budovali. Překročíme příkopek, kterým je odváděna voda ze svahu, a který je rafinovanou pastí na kola, i přes značku s naléhavým varováním. V tomto místě je dobře dávat si na cyklisty pozor.

Za ty dva kilometry od zámku Hrubá Skála jsme si zvykli, že okraje cesty jsou úpravné, balvany a skalky zarovnané. Najednou je pečlivost kameníků pryč - cesta je nedbale proražena lesem s hliněnými okraji jako buldozerem a vypadá to, jakoby v tomto úseku na úpravnosti nezáleželo nebo na stavbu došly peníze. Druhá možnost neplatí, silnička se stavěla z obou stran, od Valdštejna i od Hrubé Skály. Vysvětlení je snad v tom, že tento úsek byl opravdu buldozerem probouráván v pozdějších časech.

Vrch Cestník z vyhlídky U Lvíčka

Ještě pár kroků příjemným hruboskalským borovým lesem, plným kapradí, borůvčí a prašivek, a stojíme na nejvyšším vrcholu Hruboskalska - je to kopec Cestník, výška 420 m. To je asi jen o deset až dvacet metrů méně, než má přírodní útvar Trosky bez věží. Cestník je divné jméno, ale stačí si uvědomit, že v tomto místě byla a je křižovatka důležitých místních spojnic - od Kacanov, od Hrubé Skály, od Mašova a Pelešan. Původní jméno se nabízí až okatě, zřejmě se jedná o Rozcestník, a to "roz" na mapách plynutím času někam zapadlo.

Co je na Cestníku nejvýznamnější, to je odbočka modré turistické značky ke Kopicovu statku a jeho galerii skalních plastik. Skvělá procházka po hřebenu mezi Deštivým údolím a Jezírky, krásná příroda, skály, lesy, a pokud si to zamíříme až do Kacanov, v sezóně čeká skvělý stánek s občerstvením u hotelu Králíček. Na červenou se můžeme vrátit po žluté přes Jezírka nebo Deštivým údolím.

Na vrcholu Cestníku

Na odbočku ke statku se často vydávají neznalí návštěvníci, kteří se ze souvislosti s lidovou architekturou Dlaskova statku v Dolánkách u Turnova a Boučkova statku v Sobotce domnívají, že i Kopicův statek je veřejnosti přístupný, a budou si moci prohlédnout nějaké to původní zemědělské náčiní, vyřezávanou kolébku nebo staročeskou světnici. Kopicův statek a jeho okolí je soukromá záležitost, a soukromí si zde chrání i upozorněním na cedulkách a odklonem původní pěšiny. Prohlídka Kopicovy volně přístupné skalní galerie vynahradí nějaký ten krok navíc i pro ty, kteří lidovému umění příliš neholdují. V blátivých časech je ale nutné si dávat pozor, galerie je umístěna v prudkém svahu.

Odbočka ke Kopicovu statku je kromě moderních turistických značek poutníkům připomenuta i původním rozcestníkem s letopočtem 1900. Úloha rozcestníku je opačná - šipka ukazuje  přicházejícím z Kacanov kudy na Hrubou Skálu. Sám o sobě je sloupek pěkným kamenickým dílkem a pokud bude někdy někdo mapovat hruboskalské rozcestníky, tenhle bude patřit k elitě.

Rozcestník u odbočky ke Kopicovu statku

Na Cestníku je pěšorest a hojně mlází, není nikam vidět, tak kromě svačiny není důvod se zdržet. Cesta k Valdštejnu příjemně klesá, cyklisté to "pouští" a řítí se až neovladatelně do dolních zatáček, a pokud svítí slunce, je tu horko. Podloží cesty tvoří navezené kamení z melafyrových lomů, takže není vzácností najít pěknou pecičku, úlomek křišťálku, jaspísku nebo dokonce achátku. Zvláště po dešti, kdy eroze vody odkrývá další spodní vrstvy kamínků.

Od zapomenuté vyhlídky u Alice jsme se tedy prošli přes vrch Cestník a zbývá pár kroků ke hradu a stánku s občerstvením na Valdštejně. V listopadu jsou oba zavřené. Zpátky do lázní Sedmihorky je za blátivého počasí výhodnější použít silničku, která vede z Valdštejna pod Čertovu ruku a do Podháje, než modrou značku přes Janovu vyhlídku. Terén klouzavý a stejně se brzy stmívá ...

Jsou skalní rytiny, nepatrné a zašlé, které jsou svědectvím dávných dob (v hruboskalském případě tak maximálně dvou století). Taková rytina s sebou nese důležité poselství  - dnes a na tomto místě je životně důležité zanechat stopu někomu, kdo ji bude číst a pochopí ji třeba hned zítra. Nebo jenom zítra.

Přesně takový charakter má rytina  v prohlubni stěnky pod hradem Valdštejn u přístupové označené cesty. Rytina nenápadně schovaná ve stylu "svou pravdu nebudeme skrývat". Jedná se o seskupení tří obrazců - rychle a úsporně vyseknutá písmena "USA", šikmo datum 14.červenec 1944, zasekaný už pomaleji, úhledněji a klidněji, a dole zřejmě podle šablony obkreslená šesticípá hvězda.  U tohoto neobvyklého svědka událostí  je dobré postát a popřemýšlet.

Co se stalo ve spojení s Američany dne 14.července 1944, že bylo nezbytné riskovat udání a zvěčnit tuto skutečnost do skalní stěny, byť na nenápadném místě? Vylodění v Normandii proběhlo o měsíc dřív, takže žádné památečné datum invaze. Odsun Židů z Turnova, k němuž směřuje symbol šesticípé hvězdy, se uskutečnil už v lednu 1943. Horolezecky bylo okolí Valdštejna zdoláno o rok dříve, rovněž v roce 1943, kdy bylo v této oblasti provedeno nejvíce prvovýstupů. Lezecky je tedy nápis nevýznamný.

Pomineme, že autorem rytiny byl běžný turista. Představme si takového náhodného turistu, jak při neznalosti místních podmínek ryje kapesním nožíkem v době válečné do skály název protivníka - nemohl to být turista. Musel to být někdo, kdo se v okolí bezpečně vyznal, kdo  přímo na tomto místě na Valdštejně prožil něco, co ho donutilo zvěčnit událost na věčné časy, lépe řečeno do doby, než nápis oprší a vítr ho omete. V roce 1944  pobývali v okolí partyzáni, byl zde Joska Smítko a další lezci, všichni tu přežívali léto skoro bezstarostně. Do útoku na vlak v Sedmihorkách a do zatýkání totiž  zbývalo ještě dlouhých pět měsíců ...

Podle obrázku z pohlednice vypadalo okolí Valdštejna v roce 1944 přesně takhle. Každý mohl vidět autora rytiny, jak pobíhá podle skal a chystá se krumpáčkem vyseknout "USA".  Ovšem existuje okamžik, kdy by se každý svědek moc nerozhlížel a raději se schoval. Tím okamžikem mohl být náhlý a nečekaný nálet spojenců. V létě roku 1944 se české nebe spojeneckými bombardéry jen hemžilo. Je-li možné přijmout trochu fantazie a uznat, že rytina "USA" byla vytvořena na památku prvního přeletu bombardérů nad Skalákem, k němuž snad došlo 14.července 1944, zapadnou do sebe všechna kolečka. Včetně slaběji vyryté šesticípé hvězdy - byla nejspíš  obškrabána podle šablony a mohla naznačovat výbuchy bomb. Ve starých kreslených groteskách býval výbuch dynamitu nebo ohňostroj naznačován hvězdičkami ... Z místa, z něhož byla rytina vytvořena, je daleký rozhled na nebe nad Turnovem. Už jen to svádí k myšlence, že autor rytiny se tady skrýval, hleděl za formacemi letadel plujícími po nebi na Drážďany a v  pohnutí mysli začal rýt do skály upomínku na tuto událost. Fantazírování dovádí už příliš? Nejspíš ano.  Ale kdo ví?

Listopad - čas vzpomínání, světýlek a barevného listí ...

Půjdete-li po žluté turistické značce z lázní k vyhlídce Mariánské, dostanete se do dolíku mezi věžemi Nekonečnou a Dvanácti apoštoly. Na tomto tichém a skrytém místě najdete památník horolezců, kteří zahynuli ve Skaláku nebo měli k němu vztah. Památník byl v podobě symbolického hřbitůvku postaven v roce 1971.

Na stěně Nekonečné věže si můžete pročítat desítky jmen horolezců. Jako první je zde uveden Joska Smítko, legendární hruboskalský lezec, nacisty popravený v Terezíně  roce 1945. Smítko byl také prvním, kdo na Nekonečnou věž vylezl. Nyní se z pietních důvodů Nekonečná věž k horolezeckému sportu nepoužívá.

Mezi horolezci, kteří zahynuli v horách a na skalách, jsou jména obětí laviny z Ovčiarské lávky ve Vysokých Tatrách v roce 1967 nebo laviny pod Huascaranem v Peru v roce 1970. Stěna Nekonečné nese celkem 128 jmen známých i neznámých horolezců.

O dušičkách blikají na kamenném tarasu pod věží světýlka a listopadový déšť tu padá do květin. Tady je místo pro chvíli ztišení ...

Rudá záře v Arboretu

Listopad je báječný měsíc na procházky opuštěnými stezkami Hruboskalska, zvláště když neprší a ukáže se trochu toho podzimního slunce. V tom případě by se nemělo zapomenout na zastávku v Arboretu, odpočinout si v pěšorestu a pokochat se záplavou rudnoucího listí buku nachového.

Buk nachový neboli červenolistý je k vidění hned naproti altánu a bezpečně se pozná podle stop po odpadlé větvi. Jeho rudé listí dokáže podzimní ponurou přírodu pěkně rozsvítit. Buky s červeným listím jsou k nalezení v parcích, kde jsou oblíbené právě pro svou podzimní nádheru.

Hruboskalský značkovník

Pěkně se sešly na společné borovici pod Čertovou rukou žlutá a bílá barva ve střídavém vzorku turistických a cyklistických cest. Na první mrknutí je těžké se orientovat, která komu patří. Na druhé mrknutí je to jasné - všechny cesty vedou do hospůdky na Koupák nebo do Podzámecké krčmy (dříve Selské jizby)

Inspirace značkovníku podle www.alpenstock.us

Citát na rozloučenou:  "Je ten hřbitůvek horolezců opravdu jen symbolickej?" váhala jedna výletnice pod Nekonečnou. "Jistě," odpověděl její společník. "Vždyť by se pod tu skálu všichni nevešli!" Paní chvíli přemýšlela a pak řekla: "No, když se vejdou na horský štíty ..."

Hlavní stránka