Posledním dnem v říjnu skončila podle pravidel CHKO ve Skaláku lezecká sezóna.

Ale letos je tu novinka!

Podle www.hruboskalsko.cz bude na Koupáku otevřeno o víkendech i v zimě!

Predátorovy stopy?

Arnold Schwarzenegger by při pohledu na žlutě svítící fleky na skalách odjistil svůj rychlopalný kulomet, aby skolil vesmírného predátora dřív, než začne probírat stany v autocampingu. Ale tady by byl vedle - nejedná se o oběhovou tekutinu ukrutného monstra, ale o lišejník zvaný šálečka. Tenhle lišejník dovede rozsvítit skalní zákoutí, a kde brzy zjara zrovna nic nekvete, nahradí květiny ostrá žlutá barva šálečky. Zvláště na fotografiích vypadá pikantně.

O šálečce se zmiňuje i dr. Zdeněk Mrkáček v báječné knize "Příroda v  Českém ráji". Mimochodem - tuto knihu stále ještě mají v knihkupectví v Turnově - informace na adrese: http://www.knihaceskehoraje.cz/

Velký tmavý bratr, malý bílý bratřík ...

V naprostém nepovšimnutí davů turistů, brouzdajících kolem, je ve svahu nad silnicí od zámku Hrubá Skála k Adamovu loži k vidění podivný dvoubalvan. Vrchní část balvanu tvoří "deštník", opatřený tvrdší krustou, která ho chrání před přílišným a rychlým zvětráváním. V miniaturním převisu pod ním se krčí druhý balvan, který ochrannou vrstvu ztratil, nemohl dobře odolávat povětrnostním vlivům, takže získal bělostný nádech "vnitřního" pískovce a dokonce už zvoštinatěl.

Dvoubalvan nad Adamovým ložem

Na první pohled se tenhle divný jev v záplavě skalnatých tvarů v širém okolí naprosto ztratí, a odborník nad ním jistě mávne rukou - příroda zkrátka dělá co umí.

Jenomže je trochu nepochopitelné, jak mohlo přirozenou zvětrávací cestou dojít k obrácenému jevu - ten spodní menší kámen by snad měl být před větrem a deštěm chráněný a tudíž pevnější?

Ledaže by do přírody zasáhla člověčí ruka. Na horním balvanu jsou totiž patrné rýhy, jakoby balvan byl někdy v historii  součástí nějaké dřevěné kůlové konstrukce. Dvoubalvan je v horní části prudkého svahu. Pokud by například nějaký dřevorubec potřeboval kladku, stačilo by do takového opušteného kamene vytesat rýhu a navléknout lano. Rýhou by pískovcový balvan přišel o svou krustu a zvětravání malého bílého bratříka mohlo začít ...

Zní to sice pohádkově, ale poblíž Čertovy ruky, v horní části jednoho prudkého svahu, visí nad silničkou další tmavý bratr a bílý bratřík. Tentokrát jsou stopy vytesané letité rýhy ještě více patrné.

Dvoubalvan pod Čertovou rukou

Jsou oba dvoubalvany ve Skaláku jen náhodnou hříčkou přírody? Nebo se jedná o zapomenutou technologii těžby dřeva? Kdo ví.

Poblíž hruboskalského lesního hřbitůvku, směrem k Vidláku, se nachází památný strom - vlastně torzo stromu, zvaného "Žižkův dub". Nakolik je tento název dílem výrobců turistických průvodců je otázka ...

Minule jsme se zmiňovali o skalní věži, kdysi možná zvané Umrlčí hlava, a pokud si někdo dost neužil strašidelnosti,  může to dohnat nyní, v čase halloweenských veselic. V samém středu Skaláku, v šikmé skalní průrvě nad cestou, vystupují z písku  vychrtlá ramena a lebka děsivého démona. Prázdné důlky jeho očí sledují nic netušící nevinné turisty, kteří se motají a halasí dole pod ním. Po hlavě démona, vystupujícího zpod skalní stěny, není radno pátrat, zbytečně by mohlo dojít k nečekanému úleku. Pokud  ale na vás odněkud jukne, je výhodné prchnout dřív, než vyleze celý!

Není zcela běžné, aby řada turistických průvodců, počínaje tím prvním z dob dr. Šlechty v Sedmihorkách, doporučovala pánům výletníkům návštěvu hruboskalského hřbitova, zvláště když se nejedná o Slavín nebo místo posledního odpočinku nějakého českého velikána nebo velikánky.

Už tedy v tom nejstarším průvodci Karla Műllera z roku 1882 je návštěva hřbitůvku doporučována: "Přímo proti zámku stojí skála Prahovna, o které se vypravuje, že z ní Žižka při obléhání Hrubé skály boj řídil a sám onech 40 stupňů vytesal, které na vrchol Prachovny vedou. Vyhlídka jest odtud čarokrásná, stoupání ale obtížno a nebezpečno. Ještě odporučujeme návštěvu blízkého hřbitova v lese mezi skalami ležícího. Neníť asi podobných hřbitovů v Čechách mnoho!"

Körbrův průvodce po Čechách "Okolí Turnova" z roku 1922 se o půvabnosti lesního hřbitova rovněž zmiňuje: "Nedaleko Prachovny najdeme v lese koutek plný neobyčejné a dojemné krásy, kde panuje posvátný klid a mír - Hruboskalský hřbitůvek. "

Čím je tedy hruboskalský lesní hřbitůvek tak vyjímečný, že je doporučován turistům? Není to jen jeho umístěním na západním skalnatém svahu blízko zámku Hrubá Skála a okolní kouzelnou přírodou, ale možná i tím, že není ohraničen, a je vlastně součástí skalního města. Návštěvníci ani nebožtíci se zde necítí klaustrofobicky uzavřeni za ponurými hřbitovními zdmi, které mají špatnou pověst (viz Erbenovu báseň  "Svatební košile").

Nad hřbitovem začíná skalní ostroh, který pokračuje dál k Prachovně a končí u silnice na Vyskeř. Na skalním hřebenu rostou obzvláště nádherné stromy, borovice, smrky a duby, ze kterých "stromová" energie jen čiší. Možná to souvisí s posvátností a "promodleností" místa ... procházet se zde a objímat stromy ale není možné, území kolem hřbitova patří do přírodní rezervace.

První, co návštěvník na hřbitůvku uvidí, sotva projde vraty, je pískovcový náhrobek s lebkou u paty kříže z roku 1826. Na tomto náhrobku je jméno Felix Delrot, který byl  ve valdštejnských hraběcích službách.

Do skalní stěny, která se táhne celým hřbitovem, jsou vestavěné staré hrobky. Nad nimi na svahu je možné zakopnout o stylové větrací stříšky.

A jelikož jsme v oblasti prusko-rakouské vojny v roce 1866, jsou na hřbitůvku logicky přítomny i stopy po oněch bojích v podobě důstojnických náhrobků.

Hruboskalský lesní hřbitůvek se může pochlubit i hezkými funerálními plastikami z pískovce ...

Hruboskalský lesní hřbitůvek na dobových pohlednicích ...

... a stejný pohled v současnosti.

Jak je vidět, mnoho se za století nezměnilo. Kouzelná příroda zůstala a jen přibylo náhrobků ...

Hlavní stránka