Tajemství
Pašerácké stezky
 Od prvních tištěných výletnických rad pro hosty sedmihorské až po turistické průvodce
z dvacátých let jsou v
popisech skalního města zmínky o Pašerácké cestě vsunuty tak
nenápadně, až je to nápadné. Autoři průvodců oznamují milým
turistickým nadšencům, že tam v roklích Pašerácká stezka je, a měli
by o ní vědět, ale vzápětí
upozorňují, jak je stezka neschůdná a pro výletníky
nepoužitelná. Hlavně po ní nesestupujte, varuje jeden jak druhý,
Pryl i všichni ostatní.
Kőrbrův hruboskalský ilustrovaný průvodce z roku 1909 popisuje
Pašeráckou stezku zcela jasně včetně stínu nebezpečí, které čeká na troufalého výletníka:
"Z
ostrohu toho (vyhlídka
u Lvíčka, pozn.)
vine se úžlabinou a mladým
smrčím krkolomná cesta roklí až do samého lůna skalního města,
není ji však pro její nebezpečnost radno voliti a jest zakázána.
Též musíme varovati před chatrnými a nedostatečnými zábradlími,
většinou ze spuchřelého dřeva, jež postavena jsou nad některými
roklemi.
Do jedné z těchto roklí spadl známý dr. Engl a zlomil nohu."
Mimochodem - byl to právě ten známý poslanec
říšského sněmu dr.
E. Engl, kterého Eliška
Krásnohorská požádala o pomoc ve věci petice týkající se
středoškolského vzdělání
dívek.
Pro jaké chodce byla extrémně strmá Pašerácká stezka určena, a
kdo po ní tedy chodil, se nikde nedozvíme. I trasa stezky je
podivná. Pokud se propojí s hlavní hřebenovou cestou, vytvoří
jakýsi nelogický namáhavě sestupový a výstupový okruh. Kudy tedy stezka vedla: od vyhlídky U
 Lvíčka
vpravo do rokle u
Svéhlavičky, kroutila se stupňovitě dolů jako nějaký tatranský
chodník a skončila u průchodu mezi věžemi, dříve zvaného
"Liščí díra". Promotala se pod Sluneční věží, a sestoupila na dno
údolí k úpatí Čertovy ruky, aby se opět strmým svahem vyšplhala nahoru
na hlavní hřeben. Podivný okruh by se mohl vysvětlit jen tím, že Pašerácká
stezka sloužila jako jediná a důležitá spojnice napříč skalním městem,
a tudíž jako rychlostní pěšina pro toho, kdo pospíchal z Valdštejna nebo od Radeče na dráhu, a na nějakém tom
klopýtnutí mu nezáleželo.
Když byla v roce 1927 vybudována Angrova stezka, v podstatě
okopírovala stezku Pašeráckou od Liščího průchodu k Janově
vyhlídce. Pohodlí a vyhlídková
vybavenost Angrovy stezky se samozřejmě s dřívější krkolomnou lesní pěšinou
nedá srovnat.
Tajemství
Pašerácké stezky má šedou barvu betonového silničního panelu. Ještě na začátku sedmdesátých let bylo možné po
Pašerácké stezce
od vyhlídky U Lvíčka sestoupit k "Liščí díře" bez
zlomené nohy, a to díky
opoře hrany panelu, který volně ležel zabořen do písku na svahu
zhruba na úrovni Svéhlavičky.
Jak se panel dostal do nitra skalního města bez potřebné techniky,
kterou v těchto místech není možné použít, je těžké pochopit. Možná nechtěně spadl při opravě silnice
na hřebeni,
možná se zřítil při rekonstrukci vyhlídky U Lvíčka. Možná byl
spuštěn shora aby podpíral dřevěný sloup elektrického vedení. A možná je pod ním
ukryto tajemství z druhé světové války - třeba vstup do podzemí
- tomu by se dalo věřit
nejvíc. Vždyť i v kultovní knize "Kamarád ze skal" se píše o
tajné jeskyni!
Betonový panel zapomenutý uprostřed romantických skal - které pískovcové
skalní město tohle má?
Dnes není po betonu
ani stopa, panel se ponořil do hlíny a jehličí. Jen někdy
střídání hustých a řídkých porostů
borůvčí kopíruje jeho hrany. A Pašerácká stezka je navěky
neschůdná.
Šipka naznačuje směr Pašerácké stezky ze svahu pod vyhlídkou
do průchodu "Liščí díra"
Svatá Terezička
v Sedmihorkách
 Známé místo u sedmihorských lázní zvané
"U Obrázku", které lázeňským hostům plnilo úlohu
přírodní kaple, bylo zachyceno na třech známých pohlednicích, a
to vždy ve směru od lázní. Objevila se pohlednice čtvrtá,
dosud
neznámá, která lesní kout zabírá z opačné strany, od zaniklé
zatáčky Pramenní cesty. Tahle pohlednice nese na rubu uznalou poznámku bývalého majitele "Viděl jsem mezi
jinými mnohými lesními partiemi" s datem 11.8.1915.
Pohlednici vydala Turistická poptavárna v Turnově.
Nově získaná pohlednice pomohla odhalit, cože se to skrývá
v záhadné skřínce na "centrálním" stromě nad klekátkem
(hned pod Madonou, která pohlíží na cestu z čestného
nejvyššího místa). V úhlu pohledu nově získané pohlednice můžeme vidět, že skřínka skrývá
za sklem sošku dívčí postavy v bílém řeholním
rouchu a obklopenou růžemi. Jedná se o velice známou a dříve dosti uctívanou "svatou Terezičku", o katolickou světici Terezii z
Lisieux, řeholním jménem Terezii od Ježíška a svaté Tváře. Byla
to významná mystička a postava karmelitánského řádu, je
patronkou Francie. Obvykle se
zpodobňuje s růžemi, a to podle jejích slov, že až zemře, budou
s nebe pršet růže. Svatá Terezička se narodila v roce 1873 a
zemřela ve 24 letech v roce 1897. Za svatou byla prohlášena v
roce 1925. Terezie od Ježíška napsala autobiografický spis
"Dějiny duše", který oslovil mnoho lidí. Byla to mocná a
láskyplná přímluvkyně za nemocné. Připisovali jí množství
udravení.
Nově získaná pohlednice s místem "U Obrázku" za roku 1915.
Skřínka se svatou Terezičkou je na ní dobře rozpoznatelná
Na pohlednicích z přelomu 19. a 20. století už je v lesním koutu "U Obrázku" skřínka
se soškou
zavěšena, což ukazuje, že svatá Terezička měla i tady pro svou pověst
pomocnice v tísni významné místo už jen
pár let po své smrti. Pro pomoc v těžkých situacích
požívala velké úcty. Svou oddaností ke svaté Terezičce byla
známá například i Edith Piaf. V jejím životopise se píše: "Když vlivem
podlomeného zdraví ztratí zrak, putují s ní ke hrobu sv.
Terezičky z Lisieux. „Já nechci být slepá, svatá Terezičko!“
volá malá Edith, a když se jí zrak skutečně vrátí, nedá na tuto
francouzskou světici po celý život dopustit. Vždy, když se cítí
nejvíc sama, utíká se k ní." Svatá Terezička je patronkou nejen nemocných,
ale i letců a leteckého personálu. Je to proto, že za druhé
světové války se hodně letců obracelo o pomoc právě k ní.
Umístění svaté Terezičky do sedmihorské lesní kaple mělo
ještě jeden možný důvod. Terezie
zemřela na tuberkulozu, a víme, že dr. Šlechta se snažil
mimořádně kvalitním hruboskalským vzduchem tuberkulozu léčit,
podobně jako se to dělalo ve Vysokých Tatrách. A
koho by měli nemocní v té době prosit o přímluvu, když ne Pannu
Marii a svatou Terezičku? A pokud bylo některému lázeňskému
hostu pomoženo, a jeho stav se na přímluvu Terezičky zlepšil
nebo se dokonce uzdravil, má "promodlené" posvátné místo "U
Obrázku" cenu z duchovního hlediska nesmírnou.
Svatá Terezie od Dítěte Ježíše má svátek 1.října. V říjnu má
svátek i jiná světice podobného jména, sv. Terezie od Ježíše, a
to 15. října. Byla to rovněž mystička a karmelitánka, a rovněž
je patronkou celé země - tentokrát Španělska.
|
Jak dříve zas...
Nocí jdu. Ticho. Mlčí les.
Vlhkem a mechem les voní.
Do ticha noci ve tmách jen
pramen si zpívá a zvoní.
Poklidno v duši, v srdci mír,
že ani věřit se nechce.
Daleko, daleko od lidí -
a je mi tak lehce, tak lehce.
Na nebi měsíc, starý druh,
ke mně zří mlčky dolů,
ticho a mír, jak dříve zas
putujem nocí spolu.
Karel Babánek, 1935
Dítě skal osiřelo
Tak dlouho se chodí po Sahaře s pohledem upřeným k
vrcholům Duranga a Únorové, tak dlouho se kroutí hlavou
a říká se: jak tam ten balvan drží, vždyť je celý
našikmo, kdy už spadne? Tak dlouho sklání kamenná dáma v
dlouhé říze hlavu k dítěti borovic, které drží v
náručí, až jí upadne hlava, což znamená, že se balvan
z vrcholu zřítil.
Balvan
stále na svém místě -
- a už
tam není.
Snad rozsochaté člence reliktních borů neuškodí
nechráněný prostor za zády. Ale když bez úhony přežila zřícení
balvanu, třeba jí volnost v okolí prospěje...
Věže se zarovnaným přechodem se mnohem více přiblížily
trefnému názvu, který dostaly v 19.století - totiž
"Skalní Trosky."
Nový
obrys "Skalních Trosek"
Hruboskalský značkovník
Malá vzpomínka na léto - smějící se značka jakoby jásala nad
tím, že do tohohle lesa auto neprojede...
|
