"Vyjdeme-li z Turnova silnicí jičínskou, tož za malou čtvrthodinu vstupujeme již v údolí Libuňky. Z údolí vede cesta vzhůru ku vesnici Pelešany, za níž ozývá se již za parního dne tichý dech ve slunci dřímajícího lesa. Nedlouho na to vkročíme do obory, kdež nás ovane milý chlad promíšený opojnou vůní pryskyřice. Od vrat obory vede dosti pohodlná silnice pod Valdštýn, směrem k Podháji, od silnice pak nedaleko vrat obory vystupuje na pravo cesta k Valdštýnu." Takhle a podobně jako v průvodci po Českém ráji V.Durycha z roku 1886 se o aehrenthalské oboře zmiňují všechny postarší návody na výlety. Celé Hruboskalsko bylo od poloviny devatenáctého století do třicátých let za oborním plotem. Nebyla to jen tak ledajaká malá obora. Její hranice se táhly krajem v délce osmi kilometrů. Začínaly u vrat na silnici k Valdštejnu za obcí Pelešany, pokračovaly oklikou po svahu nahoru k Hlavatici (na rozhlednu se chodilo po pěšině podle plotu), od Hlavatice se hranice stočily k Valdštejnu a vedly kus podle cesty (dnes červená značka). Za rozcestím s křížem odbočily hranice obory do Jezírek,  napříč údolím vystoupaly ke Kopicovu statku k místu, kde je dnes pěšorest,  odtud spadly do Údolíček podle Kopicovy skalní galerie (která tehdy pochopitelně ještě nebyla), podle cesty vedly k Žaludštejnu a dál se podle asfaltky táhly oblastí pod Radčí k místu "Třetí vrata", to je rozcestí modré a zelené značky. Odtud vedly hranice obory do nitra skalnatých údolí přes zbořenou ves Nouzov, přes silnici na Krčkovice a Vyskeř, a obrovským obloukem přes lesy, pole a louky se otočily do Doubravice pod zámek a ke břehům Libuňky, kterou věrně doprovodily zpátky k Pelešanům. Během desetiletí se hranice obory měnily, jednou byly lázně uvnitř, později se plot posunul za ně, a když lázeňští hosté chtěli na procházku na Pramennou cestu, museli projít  oborními vraty. Přístupy do obory byly na hlavních cestách, takže pohyb oploceným územím byl sice dosti omezený, ale přesto možný.

Na pohlednici, odeslané 27.7.1899 z Turnova do Prahy, je vidět plot obory táhnoucí se pod zámkem. Místo do vrat míří postavička do vynechané části plotu.

Při výstavbě obory zanikly obce Radeč, Nouzov a Konice, které Jan Lexa z Aehrenthalu v padesátých letech devatenáctého století vykoupil a dal zbořit. Po těchto obcích zůstaly je některé objekty, později využívané jako myslivny, a kaplička na Radeči. Zničení obcí bylo a je vrchnosti vyčítáno, hlavně to, že obyvatelstvo bylo lákavou a leckdy velkorysou peněžní nabídkou donuceno opustit chaloupky v nehostinných skalách a přesídlit se do pohodlnější a polnatější krajiny. Pokud by k násilnému zrušení těchto sídel nedošlo, a zbořené vesničky se rozvíjely ve výstavbě a činnosti jako jiné obce, mohly se dnes řešit zajímavé problémy. Například výstavba chodníků v ulici "U Stojanu", přetíženost parkovišť u hypermarketu nad Čertovou rukou, přeměna lesních pozemků na stavební v Konicích,  nebo plynofikace řadových rodinných domků v Hadí rokli. Kdo by nechtěl mít dům na území střediskové obce Radeč, pár kroků od vyhlídek na skalní město, které by v podstatě tvořilo jen nepříjemné omezení výstavby infrastruktury a nevyčerpatelný zdroj písku?

Mapka z přelomu století ukazuje kudy vedl plot obory v devatenáctém století

Na co byla potřeba obora tak rozsáhlá? Lexové z Aehrenthalu nebyli žádní velcí lovci, kromě Arboreta nikde není zámeček nebo pavilon pro četnou loveckou společnost, a jedinou pánskou zábavou, která dodnes zůstala v prostoru obory, je kulečník zabudovaný do "přechodového" mostu na Valdštejně. Zámek postrádá velkolepý sál se řadami stovek ulovených trofejí na zdech a vycpanými věrnými psíky ve vitrínách. Ke zřízení prostorné obory došlo v rušné stavební době, kdy Valdštejny vystřídali Aehrenthalové, a starý zámek se přeměňoval do novogotické pohádkové úpravy. Jako důvod k oplocení celého hruboskalského prostoru se tak vtírá myšlenka, že k pohádkovému zámku bylo potřeba zajistit i pohádkové okolí v podobě romantické krajiny, kde ticho lesů, mlčení pískovcových věží a zurčení pramenů v divokých skalních roklích neruší zemědělský shon, hrkot povozů, bučení dobytka, řev karbaníků v hospodách, a hlavně by tam neměli chodit lidi. Kromě vybraných vznešených hostů ovšem, například lázeňských.

Až příliš čtvercový kámen umístěný přesně do trasy plotu poblíž Žaludštejna možná není hříčkou přírody, ale odseknutým sloupkem bývalé obory.

To poslední, zamezit přístupu veřejnosti do pohádkového světa divoké skalní scenerie se nepovedlo, a nadšení veřejnosti pro turistiku převálcovalo i "první hruboskalskou přírodní rezervaci". V roce 1923 přišla prvorepubliková pozemková reforma, hruboskalská obora byla zrušena a oborní plot byl v dalších letech stržen. Ke znovu osídlení bývalých obcí nebo k založení nových vesnic ve skalním městě už nedošlo.

Pátrat po stopách tedy velice významné hruboskalské obory je svízelné. Památky nejsou žádné. Ještě v letitých turistických průvodcích bývá upozornění na trosky vrat (třeba u Kopicova statku) případně na jejich stojící osamělé sloupy. Trasa plotu byla za osmdesát let poreformního hospodářského využívání hruboskalských lesů přeryta lesními školkami, zalita asfaltem nebo rozbita příkopy lesních cest. Řady pískovcových sloupků zmizely jako opuštění trosečníci v nově rostoucích lesích. Možná se časem zbytek takového sloupku z listí a jehličí vynoří, aby potěšil hledače minulých časů...

Podle této cesty ve stráni kolem Ztraceného údolí kdysi vedl plot hruboskalské obory

Klub psychotroniky a UFO v okrese Semily má na svých stránkách tuto výzvu: "V lese Bukovina nedaleko Sedmihorek se nachází údajně na úpatí pískovcových skal zvláštní geologická anomálie. Jde o jakoby svazek trubek, obrostlých pískovcem. Trubky z křehkého materiálu by měly přesahovat o několik cm skálu a podle svědectví nálezce, pana Fr. Paneše, vypadaly jako z umělé hmoty. Pokud by někdo věděl, kde se toto místo nachází (nálezce objev učinil již před 40 lety), napište nám."  Pokud se tato výzva porovná s informací z turistického průvodce J.Dostála z roku 1948 (!), kde se pánům turistům jako zajímavá atrakce u hlavní cesty z Kacanov k Arboretu, zvané Brodka (nyní Předěl), v místě jež podrobnější mapy označují jako "Třetí vrata", nabízí pohled na seskupené sloupy obory, stržené před dvaceti lety, až překvapí jak místo i čas do sebe zapadá. Domnělá geologická anomálie může tedy být památkou na oborní plot z poloviny devatenáctého století. Ale takové vysvětlení nepostačí. Záhadou zůstává, proč si autor stručného a všeobecného průvodce všímá zapomenutých sloupků obory a doporučuje je svým čtenářům k prohlédnutí, když se ve strohém textu nezmiňuje o vděčnějších turistických zajímavostech? Čím byly tyto sloupky poutavé? Nezvyklým zabudováním do pískovce? Smělým řešením "výšvihu" plotu v terénu malých skalek?

Na mapce z první poloviny dvacátého století je žlutě vyznačen oborní plot v okolí "Třetích vrat", a zeleně a modře trasy dnešních turistických značek.

Skupina sloupů u Třetích vrat musela být něčím mimořádná, že je dělníci bourající plot zhruba kolem roku 1925 neporazili (třeba to ani nebylo možné) a neodvezli. A musela tato skupina být na dohled od cesty, aby ji turisté o dvacet let později mohli z pohodlí cesty z nějakého důvodu obdivovat. Zbývá jen jedno - ptát se, kde jsou ty zatracené záhadné sloupky dnes?

Touto skalní soutěskou v místě zvaném "Třetí vrata" možná vedl oborní plot.

Nejvíce "počmáraným" místem skalního města jsou jistě skalky při cestě u Krokodýla pod Čertovou rukou. Staré, nové, rytiny a rýpance se překrývají, mizí pod sebou a přes sebe, a jak je zvykem, ty nejvzácnější jsou vidět jen za určitého směru slunečního světla. Mezi těmi, které si vždycky zasluhovaly pozornost, jsou velká písmena CCCP. Jsou poněkud v ústraní při zemi, autor zase nechtěl být až tak zviditelněn a měl zřejmě důvod, proč svoji rytinu neumístil na místo vyzývavější a smělejší.

Podle pečlivě vyvedených horních patek u všech tří písmen C, které se vyskytují i v azbuce, a podle zvláštního tvaru písmene P je možné vyfantazírovat, že se jedná o vzdornou připomínku německým lázeňským hostům na blížící se konec druhé světové války, a oním autorem mohl být ruský partyzán, skrývající se za okupace v okolních lesích. Podobnou úlohu a původ mohla mít i rytinka československé vlajky na blízkém balvanu.

V každém případě hloubka rytiny CCCP, dosti ohlazené zvětrané okraje, a pečlivost provedení typické pro časy, kdy ještě vládl krasopis, ukazuje na dobu nejméně poválečnou. Z toho důvodu má rytina dostatečnou cenu, neboť nese poselství, atmosféru i obraz doby, ve které vznikla, ať už pozdější nálada ve společnosti byla jakákoli. Rytina CCCP s patkovými písmeny ve skalkách u Krokodýla v pořádku přežila dobu normalizace, přežila sametovou revoluci, přežila odchod vojsk, ale nepřežila přítomnost. Někdo rytinu "vylepšil" zběžným doplněním dvou písmen na COOP, na záležitost moderní doby. A tak se s fantazírováním o partyzánech můžeme rozloučit...

Takhle vypadala rytina původně -

a takhle vypadá po změně dvou písmen z C na O.

Do hola

 Padá listí z bříz a kaštanů

Vítr chytá kapky do džbánů

Dohromady na recepci

Potácí se jako slepci

Nedočkavé pokolení

Dusí žáby na prameni

Do ostřice syčí pěna

Vody už je po kolena

Padá listí - svět se mění

Jako jizvy od holení

Než se ráno lásky dovolá

Všechny stromy budou dohola

Vlastimila Hlavatá

ze sbírky "Svátek větroplachů"

Cizí návštěvník v lázních nebo v autocampingu se jistě podiví, proč železniční přejezd u nádraží je vybavený skvělým signálním zařízením, zatímco další přejezdy kolejí dál po trati k Libuni mají jen obvyklé dopravní značky ve smyslu "když se nerozhlídneš, doplatíš na to". Tato vybavenost má svůj původ v tragické dopravní nehodě, která se na tomto místě stala v sobotu 4.října 2003.

Tragedie říjnového rána

Toho dne po osmé hodině ráno se z lázní vracel zpátky do Německa mikrobus asi se dvaceti turisty z města Pirna, kteří tu strávili  několik dní ozdravného pobytu. U přejezdu nedal německý řidič přednost blížícímu se vlaku, který ač houkal a intenzivně brzdil, nemohl zabránit nehodě. Zadní část mikrobusu byla nárazem odtržena a rozmetána, údajně bylo pět cestujících zraněno těžce a jeden cestující, šestačtyřicetiletý muž, na místě zemřel.

Po nehodě se k bezpečnosti přejezdu vyrojily spekulace o mlze nebo o nepřehledném místě kvůli stromům v aleji, ale bylo to nejspíše selhání řidiče mikrobusu.

Po nehodě se u kolejí objevil prostinký dřevěný křížek se jménem Frank Schwede. Byly odstraněny dva stromy z aleje stojící přímo u kolejí, a byl instalován  velkorysý výstražný systém. Vzhledem k rostoucímu provozu na už tak přetížené silnici do lázní je to zapotřebí...

Křížek u kolejí vydržel několik let, a spolu s tím, jak chátral, mizela i smutná vzpomínka na tragedii jednoho říjnového sobotního rána.

Hruboskalský značkovník

Na žlutě značené spojnici kroužící pod  Hlavaticí nad Pelešany je k vidění řada červenobílých tyček, určených jako geodetický bod na měření posunu svahu. Jedna z těchto tyček posloužila jako nosič turistické značky!

Citát na rozloučenou:          Jak tvář kmeta svraštělou kůru

omšelou stářím a podzimem

Pohlédni do koruny vzhůru

pod tíhou let je nakloněn

Čeká až vítr odešle barevné pozdravy

- Miky Marusjak, z básně  "Jako strom"

Hlavní stránka