Jakou pěšinkou se vydat, když Hruboskalsko je najednou volné a ztichlé? "Gotickou cestou" nebo do Údolíček nebo snad rovnou do "Podzámecké krčmy"? Nikoli. Vzhůru do Arboreta, navštívit krále stromů! A až se po modré značce budeme vracet z Valdštejna, můžeme si u pramene Kořenského prohlédnout jednu zajímavou zanikající rytinu. A do třetice - copak zajímavého se letos semlelo kolem Mariánské vyhlídky?

Když se po roce 1860 v Arboretu na Bukovině s důvěrou v hruboskalskou lesní půdu a pod péčí lesníka Angera zvedaly z kořínků sazenice cizokrajných dřevin, mezi douglaskami a jedlemi jedna velice vzácná sazenice chyběla. Ovšem nemusela - první pokusy s pěstováním tohoto stromečku začaly v Čechách ve stejné době, protože první semena byla z Ameriky dovezena v roce 1859. Řeč je o králi všech stromů, o sekvojovci obrovském, stromu "mamutím" nebo i "gigantickém", zkráceně nazývaném sekvoj.

Arboretum

Bukovina

Kdo by neznal zkazky o mohutnosti a letitosti sekvojí, rostoucích jen na několika horských svazích v Severní Americe? O kmenech, kterými volně projíždějí automobily, o výšce osmdesáti metrů, které králové stromů dosahují, o požárech, které je nutno zakládat k jejich rozmnožování? Sekvoje jsou nádherné úctyhodné stromy. V ČR se nacházejí jen v několika v zámeckých parcích. V původním americkém domově je průměrný věk sekvojí 400 až 1500 let, v českých parcích, vzhledem k prvnímu zasazení v roce 1859, jsou sekvoje relativně mladičké. Nejvíce známé sekvoje najdete na dvou místech, a to v zámeckém parku v Ratměřicích na Benešovsku a v Chabaních u Uherského Hradiště.

zámek Ratměřice: dva sekvojovce v zámeckém parku, vysoké 45 m. Při příjezdu do Ratměřic jsou vidět už zdálky. Nechal je vysadit hrabě Chotek před 150 lety. Jsou v ČR největší.

Chabaně: stejně starý sekvojovec jako v Ratměřicích, výška ale jen 32 m. Po zasažení bleskem má charakteristický tvar. Původně byly vysazeny tři stromky, dva odumřely. Vedle tohoto sekvojovce roste v "dětské" ohrádce další, jediný vypěstovaný z jeho semínka.

Další sekvojovce se vyskytují kolem Uherského Hradiště, v zámku Buchlovice, letos byl vysazen sekvojovec v zámku Stránov u Mladé Boleslavi. V minulosti došlo i ke stěhování vzrostlého sekvojovce při rušení obcí na Mostecku. Sekvojovec byl sice za pomoci těžké techniky opatrně přesazen, ale na novém místě v Mostě mu nesvědčilo.

A teď to nejdůležitější - kromě uvedených míst najdete dva stromky sekvojí i v Arboretu Bukovina u zámku Hrubá Skála. Ve skrytu mezi stromy poblíž odlehlé pěšiny se těsně vedle sebe zvedají z kopřiv svíčkovité kmínky dvou sekvojovců obrovských, které doplnily sbírku vzácných amerických dřevin v Arboretu. Pokud se oběma stromkům podaří udržet na svažitém pískovém podloží a prodrat se korunami listnáčů nad sebou, budou  za tisíc let ozdobou Hruboskalska, konkurující i veleslavným Troskám. Budou zřejmě vrostlé do sebe a směle přerostou i výšku Kapelníka - pokud ovšem Kapelník mezitím neodpochoduje po svém vratkém podloží do Smíchouzova rybníčka ...

Až někdy budete procházet Arboretem na Bukovině a zatoužíte po pohledu na obří americké sekvoje, zastavte se v informačním centru v altánu pro popisnou mapku s vyznačením polohy nejen nejpopulárnějších stromů, jako je liliovník tulipánokvětý, katalpy, dub s červeným listím nebo jedlovec kanadský, ale i sekvojovců obrovských. Bez mapky se hruboskalské sekvoje hledají na ploše Arboreta jen obtížně.

Pokud byste zatoužili mít sekvojovce na skalce, je to možné. Sekvoje jsou sice citlivé a náročné na půdu, proto je jich tak málo a daří se jim jen na velmi omezeném území - kromě Kalifornie a Oregonu se nikde jinde v přírodě nevyskytují. Ale můžete se za nimi vydat přímo do amerických parků - údajně si tam  můžete koupit  plechovku se semínky sekvojí uchovanými v úrodné rašelině. A když už v Kalifornii budete, můžete si tisicileté velikány prohlédnout a vyfotografovat. V Čechách se dají semínka sekvojí rovněž získat a snad se daří je i pěstovat. Otázka je, jestli to není příliš riskantní - za několik stovek let vám může strůmek sekvoje na skalce lehce rozbourat barák a potomci vás jako nerozumného předka zavrhnou.

Na obrázku je větvička sekvojovce obrovského

Sekvojovec obrovský, námi nazvaný "Hejtman Prokop"

Kalifornské gigantické sekvoje, ty dvě největší a nejmohutnější, nesou jména generálů z časů občanské války. "General Sherman" je v parku  Sequoia National Park a "General Grant" roste v Kings Canyon National Park.

Při tom nelze nezauvažovat, že by i hruboskalské a původně americké sekvoje také měly mít nějaká pěkná jména po českých vojevůdcích. Podobně jako za dob Severu a Jihu se i Skalákem prohnala občanská válka - a z této války nám rovněž zůstali dva velitelé. Proč se nedržet tradice a sekvojovce v Arboretu po oněch velitelích nepojmenovat?

 Vzhledem k blízkosti skály Prachovny, spojené s husitským obléháním a s postavou geniálního vojevůdce Jana Žižky z Trocnova, by se ten menší mohl nazývat "Žižka" a ten větší, mírně prorezlý, "Prokop Holý". Jak víme z dějepisu, i Prokop Holý, který padl v bitvě u Lipan, byl vyjímečná velitelská osobnost.

Takto nazvat stromečky může být chápáno jako neuctivé. Ale proč? Sekvojovce obrovské, stromy královské, si zaslouží nést k nebi jména významných českých hrdinů. Navíc Jan Žižka z Trocnova se narodil téměř na rok přesně o pět set let dříve, než do Čech dorazila první sekvojová semena, a to je docela vyzývavá náhoda ...

    Sekvojovec obrovský, kterému jsme dali jméno "Hejtman Žižka"

Poblíž pramene Kořenského ve spodní části balvanu, který je tak nenápadný, že si ho  nikdo nevšimne, najdeme pravou záhadnou zajímavost. Je to skalní rytina jména "VÁCHA", doplněná písmeny "LP" - léta Páně. Zajímavé je to, že svah kolem balvanu se za desetiletí zanesl erozí a letopočet, který za označením LP jistě následuje směrem dolů, zmizel pod nánosem jehličí a hlíny. U této rytiny se nikdy nedozvíme, kdy opravdu vznikla - pro vyhrabání letopočtu by bylo třeba získat příslušné oprávnění.

Zajímavý je i původ rytiny - podle tvaru písmen (zvláště C) a starosvětského označení léta Páně se dá usuzovat na  devatenácté století, jistě ne později. S největší pravděpodobností to není podpis sedmihorského lázeňského hosta nebo snad jednoho z prvních turistů, protože ti ryli své iniciály poněkud výše - jednak aby je příchozí viděli a také proto, aby se rytci nemuseli ohýbat a špinit si světlý letní oblek.

Poloha rytiny spíše ukazuje na kameníka nebo stavitele cest, kteří měli ve zvyku vtesávat své značky do skal při jejich úpatí, nenápadně a vkleče. Není tedy vyloučené, že onen Vácha byl stavitelem Angerovy turistické stezky, a rytina tak má nezanedbatelnou hodnotu ...

Obrázek vpravo nahoře ukazuje rytinu v roce 2006, kdy po sušším létě byla stěnka balvanu prosta mechu  a lišejníků. Je zřetelně vidět celé písmeno P a spodní část písmena L. Označení léta Páně je pod jménem VÁCHA umístěno na jakémsi oblém přirozeném reliéfu - zřejmě i příslušný letopočet byl na tomto reliéfu vytesán.

Na dalším obrázku rytiny, z letošního deštivého léta, je vidět, jak se balvan za ty tři roky do přibývající lesní půdy "zanořil". Z písmena L je polovina, "VÁCHA" se ztrácí v mechu a v dolíčku nad písmenem A se uhnízdilo kapradí. Za další roky zbyde z rytiny jen ÁCH,  a možná ani to ne. Rytinku i s jejím neobjeveným letopočtem potom navždy skryje jehličí a lišejníky ...

Našlo se poblíž Mariánské vyhlídky ...

O vajglech na vyhlídkách jsme se už zmiňovali v souvislosti s fotografováním skalních scenérií - pohozené nedopalky se na snímcích jeví jako rušivé bílé hranolky a je třeba je vyretušovat.

 Na sklonku léta v horkém podvečeru se náhorním lesem poblíž Mariánské vyhlídky silně linul cigaretový dým. Způsobila ho tahle neuhašená cigareta.

Je zajímavé, kdo by byl uveden jako možný pachatel v případě, že by došlo k požáru. V jednom televizním pořadu se pravilo, že vinu za shořelé hektary lesa v Českém ráji obvykle nosívají trampové. Ale na Hruboskalsku už dávno trampové nejsou ...  

Jak jsme upozornili v květnu, našel se  3.května večer poblíž Mariánské vyhlídky digitální fotoaparát. Jelikož na jedné z posledních pořízených fotografií je portrét čarodějnice rozplácnuté na skále, o níž se nikde jinde nepíše, zřejmě byl majitelem náš čtenář.

Fotoaparát byl odevzdán na Obecní úřad Hrubá Skála, do jehož katastru místo nálezu patří. Majitel se zřejmě ješte nepřihlásil.

Pokud se o fotoaparát vlastník do konce října, kdy uplyne půlroční lhůta, nepřihlásí, přejde podle ustanovení občanského zákoníku ztracená věc do vlastnictví obce. Měla by být podle své hodnoty buď prodána v dražbě nebo zlikvidována.

Digitál z Mariánské vyhlídky není jediný, který byl letos ztracen. Další fotoaparát se našel na hruboskalském hřbitově a také čeká na svého majitele na obecním úřadě ...

Rovněž poblíž Mariánské vyhlídky, ale i na jiných místech kolem turistických cest, se v létě objevily cedulky s nabídkou k seznámení. Obsahovaly zhruba tento text:

Hledám ženu na vážný vztah. Chodíš ráda pěšky i na kole? Já štíhlý 44/180. Jsi z Českého ráje? Budu rád když se ozveš.

Připojeno bylo číslo na mobil a e-mail. Doufejme, že autor  nestandardního seznamovacího inzerátu svoji vyvolenou takhle našel. A rychle, protože jak bylo na lístečcích připojeno: P.S. jsem rozvedený a samota je zlá. - tak to docela pospíchalo.

Navíc autor  vyzýval kolemjdoucí, aby jeho inzerát nestrhávali: Prosím, lidé, neničte mé štěstí!

Opravdu věříme, že všechno dobře dopadlo a rozvedený opuštěný autor lístečků už není sám ...

Hruboskalský značkovník

Rovně? Vlevo na vyhlídku? Nebo vpravo ke hradní zřícenině? Tohle roztomilé značení vybízí výletníky, aby se roztrhli na tři kusy nebo si pamatovali, kam se mají z vyhlídky a z hradu zase vrátit, aby se mohli vydat zase jinam.

Inspirace značkovníku podle www.alpenstock.us

Citát na rozloučenou:  "Tohle jsem viděl v Japonsku. Třeba v Tokiu tyhle keře rostou běžně." - neznámý výletník při pohledu na hruboskalské sekvojovce

Hlavní stránka