Září

 

 2014

 

 

Hlavní stránka

 

 

 


 

 


Popisovaná místa v PR Hruboskalsko jsou dostupná na trasách turistických značek. Netřeba vstupovat mimo cesty.


 

Citát na uvítanou:

„Valdštejn půvabný, Hrubá Skála nádherná, Sedmihorky lesní pohádka,

Podháj k lesu přítulný, Trosky hrdé, velkolepé, majestátné,

Prachovské skály dumavé, Rotštejn temný, ponurý,

Malá Skála jasná, slunná, rozkošná, Suché skály ostré,

Frýdštejn malebný, Valečov v lesích utajený,

Hrubý Rohozec Turnovu vévodící, a Kost mohutná, pevná, tvrdá."

- dr. J.Pekař               

Pekařova stezka začíná na Valdštejně

Hádala se na rozcestí u Kavčin výletnická skupinka, kam se vydat, když čas výletu ještě zbývá. Modrá, žlutá, zelená, červená - jak si vybrat?

"Žlutá nevede s modrou, to je zelená. Tady není žlutá. Kam vede ta modrá?"

"Půjdem po modrý, jedině po modrý!"

"Já chci po žlutý. Mně se žlutá líbí. To je barva slunečnic, a komu se líbí žlutá barva, ten je člověk veselý a má rád lidi."

"Tady žlutá nevede. Která je ta zelená?"

"Zelená mi připomíná vojnu. Po zelených značkách zásadně nechodím."

K rozcestí přichází seriozní pán. Je vybaven obstarožní  mapou Českého ráje, a je připraven ji použít k dobrým radám.

"Odtud, přátelé, můžete jít Zlatou stezkou k zámku Hrubá Skála, Jiráskovou stezkou na Trosky, Angrovou stezkou na Pramennou cestu, Krokodýlí cestou do sedmihorských lázní, nebo tu ještě vidím Pekařovu stezku na Kost. Kampak tedy vykročíte?"

"Do Kacanov na zmrzlinu."


Ještě na konci čtyřicátých let oplývalo turnovsko a okolí pavučinou pojmenovaných turistických stezek. Byla tu stezka Zlatá, Pekařova, Šimákova, Klokočská, Radského, Kudrnáčova, Angrova, Budovcova, Riegrova, Palackého, Karoliny Světlé... Některé se v turistických mapách zachovaly dodnes (např. Zlatá nebo Angrova), na jiné se zapomnělo. Mezi stezkami, jejichž půvabná romantická nebo vlastenecká jména nahradilo strohé označení příslušnou barvou, je zelená značka spojující dva hrady - Valdštejn a Kost.  Touto trasou, přes rozhlednu Hlavatici, hrad Valdštejn, Radeč a Rytířskou Lhotu, chodíval profesor Josef Pekař z Turnova do Podkosti, zejména v době, kdy psal Knihu o Kosti.

Je zajímavé, že po Pekařově smrti v roce 1937 to nebyl turnovský odbor Klubu čs. turistů, ale odbor sobotecký, který přišel s myšlenkou uctít památku slavného rodáka novou turistickou stezkou s jeho jménem. Vyznačení stezky provedli právě turisté ze Sobotky (zároveň se značením Zlaté stezky), a slavnostní předání veřejnosti bylo podle dohody obou odborů určeno na neděli 22.května 1938. Tato událost měla být součástí velkých oslav 50. výročí KČST a dvacetiletého výročí republiky. Zatímco turisté ze Sobotky na oslavu obou slavných výročí "stavěli" pro veřejnost nové stezky (celkem čtyři), pomáhali opravit Humprecht a byli nápomocni při přípravě turistické propagační brožurky "Město Sobotka branou do Českého ráje", turisté z Turnova se zapojili do akce okrášlení města květinovou výzdobou v oknech, pořádali výstavy a přednášky, a znovu otevřeli turistické informační středisko, vybavené dokonce telefonem!

Původní Pekařova stezka měřila 14 km, a byla značena zeleně jako dnes. Začínala na Valdštejně, kam turisty přivedla poutnická cesta z Pelešan. Od Valdštejna se turisté vydali po Zlaté stezce směrem na Hrubou Skálu, a několik set kroků procházeli vysokou alejí a lesem zvaným "Dlouhý háj". Posléze došli k Čertově ruce, a tady odbočili na širokou cestu do dubové aleje, kde byla tabulka na modřínu. Na tabulce stálo "Kost 8,5 km, Vyskeř 2,5 km, Sobotka 11,5 km". Cestou od modřínu měli turisté po pravé ruce divokou rokli "V jámě" (dnes Deštivé údolí), vlevo lesní partii "Latinsko" (dnes beze jména). Brzy z aleje sestoupila pěšina do dolíku (dnes závěr Hadího údolí), aby zase stoupala mezi skalami po vytesaných schodech. Nahoře turisty čekala rovinka s ovocnými stromy obklopená lesem, krásné lesní zákoutí Radeč. Tady ještě kromě kapličky a hájovny byly patrné zbytky obce, vykoupené velkostatkem a zbořené. Pěšina, která turisty vyvedla na kopec, zase sestoupila mezi skalami tehdy mladým lesem do "Jehelného ucha" (dnes beze jména). Je to úžina končí na lesnaté cestě zvané "Brodkama" (dnes asfaltka v Údolíčkách). Zde bylo možné vidět zajímavé kamenné sloupy, zbytky bývalé obory. Zelená značka vedla turisty napříč údolím, a vzhůru ke statku obce Drahoňovic. Z polní cesty býval krásný rozhled. Po chvíli chůze po silnici odbočili turisté na travnatou polní cestu, směřující k samotě Stadlům (cesta dnes neexistuje). Zase bylo třeba jít kousek po silnici, potom následovala odbočka vpravo na polní cestu k Libnovu. Vlevo mohli turisté obdivovat staletý jalovec. Tady obdivovali pohled do  údolí Žehrovky s Pleskotským mlýnem. Sestoupili dolů k místu, kde se u mlýna sbíhaly lažanská a hruboskalská silnice. Mohli se odtud jít podívat vzhůru na silnici od Lažan k vylámanému průchodu ve skále - Pekařově bráně. Od Pleskot stezka pokračovala po silnici údolím, vroubeným z obou stran lesem a skalami, až k chaloupce u stinné rokle, kde turisté odbočili vpravo vzhůru údolíčkem. Nahoře šli kousek po silnici a pak se dali vlevo na polní cestu, vedoucí k samotě "Na Lištici". Tady se už se před nimi objevila Kost s Bílým rybníkem. Turistům zbývalo jen sestoupit do Libošovického údolí, a před další cestou směrem na Sobotku se občerstvit v Helikarově hostinci.


Poblíž Pleskotského mlýna a tím i původní Pekařovy stezky, nahoře na silnici k Lažanům se nachází známá Pekařova brána. S délkou asi čtyř metrů je to zřejmě nejkratší tunel v ČR. Byl do podoby gotické klenby proražen v pískovcové skále zvané Mnich v roce 1914 při stavbě silnice. Plošinka nad tunelem je přístupná po vytesaných schodech. Blízkost turistické stezky dala i tunelu jméno profesora Pekaře a mylný výklad, že se na Kost chodívalo po silnici právě tímto tunelem. Dodnes je tento omyl živý. Možná proto, že ve starých turistických průvodcích byla ve snaze nacpat do malých brožurek co nejvíc českorájských zajímavostí popisována Pekařova stezka např. takto: "Přes Pelešany na Valdštejn, 31/2km - přes Radeč z 2 km kaplička pod Lažany Pekařova brána - hrad Kost z 81/2km"


Hruboskalsko si osobnosti profesora Josefa Pekaře vždycky považovalo. V místních starých průvodcích defiluje jeho jméno v názvech řady turistických pamětihodností, spojených se vzpomínkami na profesorovy sedmihorské pobyty. Býval tu Pekařův pramen, Pekařova vyhlídka, Pekařův balvan, Pekařova pěšina (zřejmě vedla z lázní přes Saharu a Dračí skály do hostince U Hloušků), v lázních býval Pekařův památník - ale nejvíce se do povědomí turistů přece jen zapsala právě Pekařova stezka.

 Originální trasa Pekařovy stezky z roku 1938 se v současnosti dá přesně projít jenom Hruboskalskem. Pekařovu trasu dodržuje zelená značka z Valdštejna, vedoucí po hlavním hřebeni k rozcestníku "U Radče" a potom závěrem Hadího údolí po kamenných schodech na Radeč. Jenom tady by musel milovník tradic opustit zelenou značku a odbočit do "Jehelného ucha", kam ho navede široká cesta dolů do Údolíček na asfaltku. Po chvilce chůze vpravo se milovník tradic zase na zelenou napojí (případně může odbočit na asfaltce vlevo a jít se napojit do stánku  u Hájovny vedle Arboreta). Kamenné sloupy obory se ale u sestupu od Radče poblíž asfaltky už nenajdou.

Po výstupu na silnici u Drahoňovic pokračuje zelená značka zase dolů do Čertoryj. Polní cesty, po kterých chodíval dr. Pekař a obdivoval daleké rozhledy, zanikly v širých lánech. Ale přes všechny změny v krajině je podstatné, že i dnes, stejně jako v Pekařových časech, měří stezka stále 14 km, a že se po ní  zcela jistě dostaneme od stánku s občerstvením u Valdštejna až na Kost ke stánku u hotelu Helikar. A to přece stojí za to!

 

 

 Záhada rudých vrat v Údolíčkách

Asfaltka od Arboreta do Kacanov vede poněkud jednotvárně lesnatým nitrem Údolíček. Tato až klaustrofobická jednotvárnost je příjemně narušována zajímavými přírodními detaily, jako jsou ve svazích mezi stromy vykukující pískovcová skaliska, pod nimi typické údolní rostlinstvo, v okolí divoká zvířena, funící v křoví nebo přebíhající přes cestu, brouci, žáby, ještěrky, vosy, a tak podobně.

Pozorného pěšího výletníka zaujme podivný rudě zbarvený vchod do skalního masívu, vysoko ve svahu nad asfatkou poblíž rybníčka. Pravidelný tvar vysokých dveří s bílým čtvercovým "okénkem" má věrnou podobu vchodu do nějakého tajného bunkru, případně paláce trpaslíků, nebo záhadného skalního obydlí dávných drábů.

Bohužel při bližším ohledání se vytratí touha, aby to byla práce lidských rukou, protože je to jen rudá barva živého lišejníku, rozlitá jako tenká kůra po hranolovité věži, zasazené do řady okrajových skal jako zub do zachovalého chrupu. Tento jev není příliš běžný, ale ke zdejšímu koloritu tradičně patří. O rudých skalách na Hruboskalsku se zmiňuje i Václav Durych ve svém průvodci z roku 1886: "Některé deštěm vyhlodané a červeně zbavenými lišejníky ozdobené skalní stěny vypadají přímo jak hodně dírovaný ementálský sýr, posypaný paprikou." A je po záhadách.

 

 

Rozcestník u kolejí

 

Mezi letos nově prohlášené kulturní památky byl zařazen i rozcestník u nádraží, na němž dvě opírkované šipky ukazují poutníkům cestu na Turnov a do lázní Sedmihorky. Text je vzhledem k období původu rozcestníku český a německý.

V komentáři k této události se říká, že tento rozcestník je "ojedinělým a výborně dochovaným dokladem dopravního značení z první pol.19. století, navíc uvádí stále platné údaje".

 

Weg nach Bad Wartenberg

 

Ovšem pro turisty znamená víc - je to první setkání s bohatou historií skalního města. A rovněž i pěkná úvodní hádanka pro lovce záhad - proč chybí směr do Jičína?

 


 

 

Letos uplynulo 180 let od narození Jana Nerudy,

častého návštěvníka lázní. Jeho působení v Sedmihorkách připomíná známý laškovný obraz malíře a herce Františka Koláře, kde je velký český literát zpodobněn, jak na vycházce potají sleduje koupající se dívku.

 

 


 

 

Hruboskalský značkovník

 

Sotva byla v Zámecké rokli vyznačena oklika modré značky, vichřice se postarala o to, aby vyvrátila zrovna tenhle strom.

 


 

 

Citát na rozloučenou: 

„Turnovský okres se může pochlubiti dobrým stavem silnic, z nichž většina je nově upravena. Automobilistům je tak umožněno pohodlně cestovati do všech turisticky významných míst Českého ráje."

-  z časopisu KČST Český ráj, 1938               

 

Hlavní stránka