Pekařova stezka
začíná na Valdštejně
 Hádala se na rozcestí u Kavčin výletnická skupinka, kam se
vydat, když čas výletu ještě zbývá. Modrá, žlutá, zelená,
červená - jak si vybrat?
"Žlutá nevede s modrou, to je zelená. Tady není žlutá.
Kam vede ta modrá?"
"Půjdem po modrý, jedině po modrý!"
"Já chci po žlutý. Mně se žlutá líbí. To je barva slunečnic,
a komu se líbí žlutá barva, ten je člověk veselý a má rád
lidi."
"Tady žlutá nevede. Která je ta zelená?"
"Zelená mi připomíná vojnu. Po zelených značkách zásadně
nechodím."
K rozcestí přichází seriozní pán.
Je vybaven obstarožní mapou
Českého ráje, a je připraven
ji použít k dobrým radám.
"Odtud, přátelé, můžete jít Zlatou stezkou
k zámku Hrubá Skála, Jiráskovou stezkou na Trosky, Angrovou stezkou na Pramennou cestu,
Krokodýlí cestou do sedmihorských lázní, nebo tu ještě vidím Pekařovu stezku
na Kost. Kampak tedy vykročíte?"
"Do Kacanov na zmrzlinu."
Ještě na konci čtyřicátých let oplývalo turnovsko a okolí
pavučinou pojmenovaných turistických
stezek. Byla tu stezka Zlatá, Pekařova,
Šimákova, Klokočská, Radského, Kudrnáčova, Angrova, Budovcova,
Riegrova, Palackého, Karoliny Světlé... Některé se v
turistických mapách zachovaly dodnes (např. Zlatá nebo Angrova), na jiné se zapomnělo. Mezi stezkami, jejichž půvabná romantická nebo vlastenecká jména nahradilo
strohé označení příslušnou barvou, je zelená značka spojující dva hrady
- Valdštejn a Kost. Touto trasou, přes rozhlednu Hlavatici,
hrad Valdštejn, Radeč a Rytířskou Lhotu, chodíval profesor
Josef Pekař z Turnova do Podkosti, zejména v době, kdy psal
Knihu o Kosti.
Je zajímavé, že po Pekařově smrti v roce 1937 to nebyl turnovský
odbor Klubu čs. turistů, ale odbor sobotecký, který přišel s
myšlenkou uctít památku slavného rodáka novou turistickou stezkou s jeho
jménem. Vyznačení stezky provedli právě turisté ze Sobotky
(zároveň se značením Zlaté stezky), a slavnostní předání
veřejnosti bylo podle dohody obou odborů určeno na neděli
22.května 1938. Tato událost měla být součástí velkých oslav 50.
výročí KČST a dvacetiletého výročí republiky. Zatímco turisté ze
Sobotky na oslavu obou slavných výročí "stavěli" pro veřejnost
nové stezky (celkem čtyři), pomáhali opravit Humprecht a byli
nápomocni při přípravě turistické propagační brožurky "Město
Sobotka branou do Českého ráje", turisté z Turnova se zapojili
do akce okrášlení města květinovou výzdobou v oknech, pořádali
výstavy a přednášky, a znovu otevřeli turistické informační
středisko, vybavené dokonce telefonem!
Původní Pekařova stezka měřila 14 km, a byla značena zeleně
jako dnes. Začínala na Valdštejně, kam turisty přivedla
poutnická cesta z Pelešan. Od Valdštejna se turisté vydali po
Zlaté stezce směrem na Hrubou Skálu, a několik set
kroků
procházeli vysokou alejí a lesem zvaným "Dlouhý háj".
Posléze došli k
Čertově ruce, a tady odbočili na širokou cestu do dubové aleje, kde
byla tabulka na modřínu. Na tabulce stálo "Kost 8,5 km, Vyskeř 2,5 km,
Sobotka
 11,5 km". Cestou od modřínu měli turisté po pravé ruce divokou rokli "V
jámě" (dnes Deštivé údolí), vlevo lesní partii "Latinsko"
(dnes beze jména). Brzy z
aleje sestoupila pěšina do dolíku (dnes závěr Hadího údolí), aby zase stoupala mezi skalami
po vytesaných schodech. Nahoře turisty čekala rovinka s ovocnými stromy
obklopená lesem, krásné lesní zákoutí Radeč. Tady ještě kromě
kapličky a hájovny byly patrné zbytky obce, vykoupené velkostatkem a
zbořené. Pěšina, která turisty vyvedla na kopec, zase sestoupila
mezi skalami tehdy mladým lesem do "Jehelného ucha" (dnes
beze jména). Je to úžina končí na lesnaté cestě zvané
"Brodkama" (dnes asfaltka v Údolíčkách). Zde bylo možné vidět zajímavé kamenné sloupy, zbytky
bývalé obory. Zelená značka vedla turisty napříč údolím, a vzhůru
ke statku obce Drahoňovic. Z polní cesty býval krásný rozhled. Po
chvíli chůze po silnici odbočili turisté na travnatou polní
cestu, směřující k samotě Stadlům (cesta dnes neexistuje). Zase bylo třeba jít kousek po
silnici, potom následovala odbočka vpravo na polní cestu k
Libnovu. Vlevo mohli turisté obdivovat staletý jalovec. Tady
obdivovali pohled do údolí Žehrovky s Pleskotským mlýnem. Sestoupili dolů
k místu, kde se u mlýna sbíhaly lažanská a hruboskalská silnice. Mohli se odtud jít podívat
vzhůru na silnici od Lažan k vylámanému průchodu ve skále -
Pekařově bráně. Od Pleskot stezka pokračovala po silnici údolím,
vroubeným z obou stran lesem a skalami, až k chaloupce u stinné
rokle, kde turisté odbočili vpravo vzhůru údolíčkem. Nahoře šli kousek
po silnici a pak se dali vlevo na polní cestu, vedoucí k
samotě "Na Lištici". Tady se už se před nimi objevila Kost s
Bílým rybníkem. Turistům zbývalo jen sestoupit do Libošovického
údolí, a před další cestou směrem na Sobotku se občerstvit v
Helikarově hostinci.
 Poblíž
Pleskotského mlýna a tím i původní Pekařovy stezky, nahoře na
silnici k Lažanům se nachází známá Pekařova brána. S
délkou asi čtyř metrů je to zřejmě nejkratší tunel v ČR. Byl do
podoby gotické klenby proražen v pískovcové skále zvané Mnich v
roce 1914 při stavbě silnice. Plošinka nad tunelem je přístupná
po vytesaných schodech. Blízkost
turistické stezky dala i tunelu jméno profesora Pekaře a mylný
výklad, že se na Kost chodívalo po silnici právě tímto
tunelem. Dodnes je tento omyl živý. Možná proto, že ve starých
turistických průvodcích byla ve snaze nacpat do malých brožurek
co nejvíc českorájských zajímavostí popisována Pekařova stezka např. takto:
"Přes Pelešany na Valdštejn,
31/2km - přes Radeč z 2 km kaplička pod Lažany Pekařova brána -
hrad Kost z 81/2km"
 Hruboskalsko si osobnosti profesora Josefa Pekaře vždycky
považovalo. V místních starých průvodcích defiluje jeho
jméno v názvech řady turistických pamětihodností, spojených se
vzpomínkami na profesorovy sedmihorské pobyty. Býval tu Pekařův
pramen, Pekařova vyhlídka, Pekařův balvan, Pekařova pěšina
(zřejmě vedla z lázní přes Saharu a Dračí skály do hostince U
Hloušků), v lázních býval Pekařův památník - ale nejvíce se do
povědomí turistů přece jen zapsala právě Pekařova stezka.
Originální trasa Pekařovy stezky z roku 1938 se v
současnosti dá přesně projít jenom Hruboskalskem. Pekařovu trasu dodržuje zelená značka z Valdštejna,
vedoucí po hlavním hřebeni k rozcestníku "U Radče" a potom
závěrem Hadího údolí po kamenných schodech na Radeč. Jenom tady
by musel milovník tradic opustit zelenou značku a odbočit do "Jehelného ucha", kam ho
navede široká cesta dolů do Údolíček na asfaltku. Po chvilce
chůze vpravo se milovník tradic zase na zelenou napojí (případně
může odbočit na asfaltce vlevo a jít se napojit do stánku
u Hájovny vedle Arboreta). Kamenné
sloupy obory se ale u sestupu od Radče poblíž asfaltky už nenajdou.
Po výstupu na silnici u Drahoňovic pokračuje zelená značka
zase dolů do Čertoryj. Polní cesty, po kterých chodíval dr. Pekař
a obdivoval daleké rozhledy, zanikly
v širých lánech. Ale
přes všechny změny v krajině je podstatné, že i dnes, stejně
jako v Pekařových časech, měří stezka stále 14 km, a že se po ní zcela jistě dostaneme od stánku s občerstvením u
Valdštejna až na Kost ke stánku u hotelu
Helikar. A to přece stojí za to!
Záhada
rudých vrat v Údolíčkách
Asfaltka od Arboreta do Kacanov vede poněkud jednotvárně
lesnatým nitrem Údolíček. Tato až klaustrofobická jednotvárnost
je příjemně narušována zajímavými přírodními detaily, jako jsou ve
svazích mezi stromy vykukující pískovcová skaliska, pod nimi
typické údolní rostlinstvo,
v okolí divoká zvířena, funící v křoví nebo přebíhající přes
cestu, brouci, žáby, ještěrky, vosy, a tak podobně.
Pozorného pěšího výletníka
zaujme
podivný rudě zbarvený vchod do skalního masívu, vysoko ve svahu
nad asfatkou poblíž rybníčka. Pravidelný tvar vysokých dveří s bílým čtvercovým "okénkem"
má věrnou podobu vchodu do nějakého tajného bunkru, případně paláce trpaslíků, nebo
záhadného skalního obydlí dávných drábů.
Bohužel při bližším ohledání se vytratí touha, aby to byla práce lidských rukou,
protože je to jen rudá
barva živého lišejníku, rozlitá jako tenká kůra po hranolovité věži,
zasazené do řady okrajových skal jako zub do zachovalého chrupu.
Tento jev není příliš běžný, ale ke zdejšímu koloritu tradičně
patří. O
rudých skalách na Hruboskalsku se zmiňuje i Václav Durych ve
svém průvodci z roku 1886: "Některé deštěm vyhlodané a červeně zbavenými lišejníky
ozdobené skalní stěny vypadají přímo jak hodně dírovaný
ementálský sýr, posypaný paprikou." A je po záhadách.
|
Rozcestník u kolejí
Mezi letos nově prohlášené kulturní památky byl zařazen
i rozcestník u nádraží, na němž dvě opírkované šipky ukazují
poutníkům cestu na Turnov a do lázní Sedmihorky. Text je
vzhledem k období původu rozcestníku český a německý.
V komentáři k této události se říká, že tento rozcestník
je "ojedinělým a výborně dochovaným dokladem dopravního
značení z první pol.19. století, navíc uvádí stále
platné údaje".
Weg nach Bad Wartenberg
Ovšem pro turisty znamená víc - je to první setkání s
bohatou historií skalního města. A
rovněž i pěkná úvodní hádanka pro lovce záhad - proč
chybí směr do Jičína?
Letos uplynulo 180 let od narození
Jana Nerudy,
častého návštěvníka lázní. Jeho působení v Sedmihorkách připomíná známý laškovný obraz malíře a herce
Františka Koláře, kde je velký český literát zpodobněn,
jak na vycházce potají sleduje koupající se
dívku.
Hruboskalský značkovník
Sotva byla v Zámecké rokli vyznačena oklika modré značky,
vichřice se postarala o to, aby vyvrátila zrovna tenhle strom.
|
