Zapomenutá vyhlídka na Zlaté stezce Českého ráje

Kráčí-li běžný výletník (veden červenou turistickou značkou) od zámku Hrubá Skála směrem ke hradu Valdštejn, udělá zastávky na známých vyhlídkách Na Kapelu a U Lvíčka,  a za vyhlídkami se dá do zdlouhavého a poněkud nudného stoupání napříč vrstevnicemi vrchu Cestník.  Už je nasycen všudypřítomným pískovcem, takže si ani nevšimne nezvykle tvarovaného podlouhlého skalního útvaru nad propastí u Čertovy ruky. A přece je to zajímavost, vytvořená přírodou a dotvarovaná rukama kameníků. Zapomenutá, zarostlá vyhlídka do romantického skalního údolí ...

Skalní útvar je směrem k cestě srovnán do hladké rovně stěnky. V místě, kde se zřejmě zastavovali poutníci a kochali se vyhlídkou na Čertovu ruku, jsou patrné umělé otvory  pro dřevěném zábradlí. Za skalkou klesá do údolí příkrá lesní stráň porostlá smíšeným lesem - krásné stromy, které už taky něco pamatují.

Ve stěnce je už málo patrná rytina ženského jména ALICE. Podle tvaru písmen se dá soudit, že nápis pochází z dob, kdy Aehrenthalové silničku z Hrubé Skály na Valdštejn stavěli, to je po roce 1840. Velikost písmen a umístění rytiny svádějí k myšlence, že se jedná o název vyhlídky - těžko by  někdo vyrýval jméno své vyvolené do majetku tehdejší vrchosti, a ještě na tak viditelném místě. Drásání skal turistickým ruchem nastane teprve o sto let později.

Spíš máme před sebou pěknou malou záhadku: podle jaké Alice byla vyhlídka pojmenována? V baronské rodině se jméno Alice nevyskytovalo, významní mužové té doby, dr. Šlechta a lesník Anger měli za manželky ženy jiných jmen (Barbora a Marie). Ovšem podle manželek významných hruboskalských mužů z devatenáctého století máme pojmenovány sedmihorské prameny.

Při pohledu na starobylý nápis se můžeme zastavit, trochu se vydýchat,  zasnít se a představit si onu Alici, jistě šlechtičnu nebo významnou přítelkyni baronské rodiny, jak se prochází po "horské" cestě v krásných šatech s krinolínou, s krajkovým slunečníkem nad hlavou, a v doprovodu galantních průvodců.

Co by tedy bylo vidět, kdyby stráň nebyla zarostlá? Návštěvníci Hruboskalska by v takovém případě měli to potěšení vidět scenerii na vedlejším obrázku (je to jen výřez, pořízený mezírkou mezi stromovím). Vpravo "kotel" Čertovy ruky s legendárním otiskem čertova pařátu (tmavší flek uprostřed), vzadu oblast Maják v nezvyklém pohledu od jihozápadu, a po levé straně svah Cestníku s Janovou vyhlídkou (na obrázku není vidět).

Nastal čas pro fakta! Jsou skalky u cesty na Valdštejn poblíž Cestníku skutečně zapomenutou, zarostlou vyhlídkou nebo jen přitesanými balvany, překážejícími při stavbě silnice? Jistou odpověď je možné najít v Durychově cestopisných obrazech "Z Českého ráje" z roku 1886. O cestě z vrcholu kopce Cestníku ke Hrubé Skále se tu praví:

Jdeme dále (od vrcholu Cestníku, pozn.)  a netrvá to ani deset minut  již prohlédají na nás z lesnatého úvalu, děsně krásné skupiny skal, z nichž jedna má název "Čertova ruka". Skála ta, která vyniká v divoké té rokli, na pravé straně, má na sobě podobu červené ruky, o šesti prstech a několik červených skvrn... Od zajímavé této partie kráčíme dále silnicí -"

Časový údaj souhlasí, místopis souhlasí, záhada je vysvětlena. Podivně hranaté skalky na horním obrázku jsou skutečně stopy po bývalé, zřejmě populární vyhlídce na Hruboskalské skalní město. Ale ruku na srdce - ať tam raději rostou ty pěkné stromy, vyhlídek je dost, a pohled na Čertovu ruku je zrovna tak ohromující i z Janovy vyhlídky. A tajemný nápis "Alice"zůstane pod těmi stromy, dokud léty nezmizí.

Alois Nejedlý 1886 - pohled ze zapomenuté vyhlídky Alice

Básně Jaromíra Juana Hlavatého vydává Nakladatelství Rodocapsa - viz hlavní stránku

Pravděpodobně nejnovější skalní nápis byl nalezen pod Čertovou rukou.

 Co se vlastně stalo osmého července roku 2009?

Byla středa, svátek měla Nora, do Čech proudila větrná studená fronta s přeháňkami, na severu proběhlo kroužkování sokolích mláďat, vysílač Jedlová hora měl výluku  a skalní město navštívila slečna Kiki.

Fialová pohádka

Ve skalním městě nastává  indiánské léto! Ze dne na den odešli návštěvníci, utichl hlahol a ruch na turistických cestách, dokonce je slyšet, jak zurčí prameny, a do prosluněné pohody, vonící smůlou a rozehřátým pískovcem, kvete vřes.

Vřes patří vedle kapradí a borovic k typickým znakům Hruboskalska, bez něj by to nebylo ono. I fotografové rádi do skalních témat přihodí na snímek trochu té růžové barvy vřesových porostů.

Rozhlehlá vřesová zahrádka roste na nepřístupném vrcholu Slunečné věže. Je možné ji vidět z vyhlídky U Lvíčka.

Vřes obecný roste rád na okrajích skal, u cest, daří se mu ve světlých lesích - má rád světlo a kyselou půdu, které se mu tady dostává hojně.

Vřes je léčivá rostlina, jak jinak, suší se nať i kvítky, působí protizánětlivě a je vlastně "na všechno". Mezi hruboskalskými rostlinkami vyniká tím, že není jedovatý, a to ani trochu. Dokonce se může užívat dlouhodobě, nemá vedlejší účinky. V dřívějších dobách se vřes dokonce používal při výrobě piva místo chmele.

Pokud někoho napadne vyrvat sazeničku vřesu z přírodního stanoviště a zasadit si ji doma na skalku, byť do podobné půdy, zcela jistě se neujme.

Hruboskalský značkovník

Časy se mění, cesty vznikají a zanikají ... za budovami lázní dříve kroužila žlutá značka, vedoucí z Hrubé Skály na Valdštejn. Trasa žluté značky byla přeložena na Saharu, a místo ní je tu značení modré. Ale stopy žluté "lázeňské" značky ještě nezmizely ...

Inspirace značkovníku podle www.alpenstock.us

Citát na rozloučenou:  "Kdekoliv se tu zastavíš, na kterémkoliv místě utkvíš okem, všude jeví se krása tak zvláštní, že s těží se s ní rozloučíš; člověk se tu může zahledět na jedno místo a nechce se mu dále, kdyby nevěděl, že hned vedle podobná, né-li větší rozkoš jej očekává." - básník Vítězslav Hálek o Hruboskalsku

Hlavní stránka