Nechce se ani věřit, že letos je to právě deset let, co doména www.rodocapsa.cz brázdí širý internetový oceán s nákladem "Hruboskalských pěšinek" na palubě. Významné výročí je třeba oslavit - například návštěvou oblíbené (vlastně nejmilejší) skalní rytiny. Slavíme desetileté výročí - tak tady je:

Díky báječným cestopisům pánů Durycha a Műllera máme představu o tom, jací hosté navštěvovali sedmihorské lázně kolem roku 1880. Můžeme se podrobně dozvědět, jakým způsobem se zde léčili a trávili lázeňský pobyt. Vedle jiných zábav chodívali lázeňští hosté na procházku po silnici vzhůru ke Dračím skalám a potom dolů do Podskalí do hostince, kde se nabízela "dobrá káva, pivo a chléb s máslem". Silnici se proto někdy přezdívalo "Cesta excelencí". Procházka vedla kolem skály sv. Prokopa, a možná právě mystický ráz této členité pískovcové věže navedl jednoho ze vznešených lázeňských hostů, aby v jejím skrytém koutě nechal zvěčnit své jméno, postavení a datum návštěvy. Byl to mimořádný počin, protože jiní hosté o sobě tolik osobních informací nezanechali.

Jmenoval se Ignath Mathiash. Z jakého rodu byl, nejspíš záměrně ututlal. Byl šlechtic, což dokazuje baronská korunka se šesti špičkami (mělo by jich být sedm, ale ta sedmá se už nevešla). Pod korunkou je zřetelný znak svobodného zednáře - zkřížená zednická lopatka a nejspíš dláto. A poslední informace, co máme o Ignáci Matyášovi, je datum jeho pobytu ve skalním městě - 23.srpna 1878.

Poměrně velká rytina k sobě přitáhla další, a tak v okolí můžeme rozpoznat množství dalších menších památek na návštěvníky Dračích skal z období 1883 až 1887.

Připomínka pobytu Ignáce Matyáše, přestože se schovává ve stínu, přitahuje pozornost i současných návštěvníků. Jeden hošík se otázal tatínka, cože je to na skále za obrázky. Tatínek bez váhání odpověděl: "To je talíř se šesti knedlíky a příbor - nůž a vidlička. Asi tu spadl se skály nějaký kuchař." Hošík byl s vysvětlením spokojen, a pan baron se za ten "talíř se šesti" jistě nezlobil.

Poznámka: snímek byl pořízen před deseti leti. Dnešní stav je méně rozeznatelný.

Možná by bylo zajímavé vědět, o čem se psalo v tisku právě v ten den, kterým Ignác Matyáš datoval svou rytinu. Například politická část Národních listů se v pátek 23.srpna 1878 nejvíce zabývala dramatickou situací v Bosně a Hercegovině. V tom roce totiž připadla země Rakousku-Uhersku, a Vídeň se zavázala utišit povstání a obnovit mír a pořádek. Společenská část se zabývala oslavou památky krále českého Karla IV. - např. česká knihkupectví nabízela obraz na plátně ve vkusném pozlaceném rámci barokovém za 8 zl. Na Žofíně se konal velký koncert. A na poslední straně Národních listů nejvíce zaujal inzerát, v němž majitel nezadlužené usedlosti hledal za účelem sňatku domácně vedenou dívku s věnem nejméně 6 tisic zlatých. Upřímně míněné nabídky měly být s podobiznou odevzdány na hl.poštu v Praze...

Díky obecnímu úřadu na Vyskeři si na webu obce můžeme přečíst zápis z kroniky, který potvrzuje naši verzi, že Český ráj nezískal svůj název jenom podle přírodních krás, ale že lázeňští hosté ze Sedmihorek byli spíše okouzleni souzvukem oněch krás se skvělým místním pohostinstvím. V kronice je psáno:

Vyskeřský kopeček začal být vyhledávaným místem četných turistů a návštěvníků Vyskře, protože stýkal velmi příjemný požitek. S temene Hůry byl především malebný pohled do širého kraje, k Jizerským horám, ke Krkonoším, do půvabné kotliny Pojizerské, k Českému Středohoří i daleko na Mladoboleslavsko, Kostecko a Jičínsko. Při tom ve stínu stromoví „i tělo se osvěžilo a duch pookřál.“ Není divu, že právě na tomto kopečku zrodil se pro zdejší kraj název „Český ráj“, což jistě může být pro Vyskeř velikou chloubou. Jak k tomuto pojmenování došlo, uvedly krajinské noviny „Stráž severu“ ze dne 24. června 1948 v čísle 147 ve článku nazvaném: „Kdo dal Turnovsku název Český ráj.“  Zde  je tento článek v doslovném znění: „Kolem roku 1860, v době největšího rozkvětu a popularity lázní Sedmihorek u Turnova zajíždělo k nám do Čech mnoho cizozemských hostí. Tehdy byla léčba vodou ve velké oblibě a módním požadavkem. A proto byla osvěžující voda sedmihorských pramenů vyhledávána lázeňskými hosty a turisty, kteří si chtěli napravit své zdraví, poškozené velkoměstským životem. Tenkrát přijela do Sedmihorek i výprava zámožných krajanů z Vídně. Chodila také do hospůdky pod Hrubou Skálou, zvanou „V ráji.“ Jednou se celá společnost vypravila na výlet přes Vyskeř do kapličky svaté Anny, odkud je nejkrásnější a nejobsáhlejší pohled na půvabný kraj. Když se tak kochali pohledem na malebnost skal a lesů, kdosi se otázal, kterým směrem asi leží jejich hospůdka „V ráji.“ Tu někdo odpověděl, ukazuje při tom k Hrubé Skále, že tam v tom „českém ráji“ je jejich hospůdka. Název se ve společnosti ujal a brzy jej převzalo i místní obyvatelstvo. Když se název používal později i na adresách dopisů, které sedmihorští hosté na Turnovsko posílali, úplně zevšeobecněl. Není tedy pojmenování turnovského kraje „Český ráj“ tak staré, jak se mnohý domníval. Není to ani devadesát let a taková hrstka roků proti věku zeměkoule je jako kapička vody v moři.“ Článek je podepsán značkou „tnv“. Kdo je jeho autorem, nedalo se zjistit. Pro Vyskeř je tento článek velmi významný. I když Vyskeř nezaujímá nějaké přednostní místo v Českém ráji, dala mu konec konců velmi mnoho – dala mu název.

Tohle vypráví vyskeřská kronika, a jistě je na článku "Kdo dal Turnovsku název Český ráj" mnoho pravdy. Totiž krásná příroda a místní restaurace a hospůdky - to je ten správný ráj, který se v Čechách umí ocenit!

Možná je tento hostinec pod Hrubou Skálou "U Hloušků" oním hostincem, o němž se mluví v článku o vzniku názvu Český ráj. Ostatně nade dveřmi je nápis

 HOSTINEC V ČESKÉM RÁJI.