Pokud by někdo hledal ve skalním městě něco zvláštního, něco co by spojilo tajemství vzkazů uplynulých staletí s náznaky magie přírodních sil, pak by měl navštívit pramen Barbora.  Sice teče pod památníčkem jak se mu líbí a nikoho si nevšímá, ale oplývá záhadami jako málokterá místní památka. A že jich je na Hruboskalsku požehnaně.

Voda nenápadně přichází z prameniště výš po cestě (toto prameniště slouží i prameni Antonín, což naznačuje spojení manželů Šlechtových). Památník nese název "Barbora Quelle" a letopočet zřejmě svého zřízení 1852. Do té doby, od počátků lázní zhruba o deset let dříve, hostům k rozjímání mohla sloužit kamenná lavička blíže k prameništi.

Jednou v létě si neznámá starší návštěvnice myla pod proudem vody z Barbořina pramene ruce. Pečlivě a dlouho.

"Řízla jsem se do palce," řekla na zvědavý pohled, "tak si tu ranku koupu, aby se brzy zahojila."

"Počkejte - chcete říct, že voda z Barbořina pramene je léčivá?"

"Samozřejmě. Paní, já jsem měla z práce dlouhý léta na rukách ekzém. Žádný mastičky nepomohly. Potom jsem přijela sem na dovolenou do kempu, každý den jsem si tu nabírala vodu na kafe, ruce si přitom umyla - a podívejte - jsem vyléčená. Žádný ekzém. Od té doby jezdím do Sedmihorek na dovolenou pravidelně každý rok."

"Já zase vím, že na Koupáku dělají z té vody vynikající kafe."

"Tak vidíte - kdepak voda z Barbory - na tu nedám dopustit."

Konec rozhovoru.

Na Koupák je to jen pár kroků.

Přes různá svědectví musí být voda z Barbořina pramene léčivá, i kdyby nechtěla. Protože víme, že z pohanských dob se zachoval názor o léčivé síle vody pramenící k východu. A když se u Barbořina pramene zastavíme po ránu a zvedneme hlavu, máme před sebou svahy Kozákova a slunce nám zazáří přímo do očí.

Ostatně sílu východní vody nám potvrzuje i samotný památník - jeho čelo nese "jitřní hvězdu", znamení východního pramene a slib léčivosti. Ale kdyby ani "jitřní hvězda" na památníku nefungovala - káva se z téhle vody uvaří vždycky báječná!

Znamení "jitřní hvězdy" na Barbořině památníku

Slíbenými záhadami Barbořina pramene se pokocháme hned v sousedství. Jde o posvátný balvan, který sem byl dopraven neznámo odkud a zasazen do svahu trochu nakřivo, než byl záměr na původním místě. Žádný turistický průvodce se o balvanu nezmiňuje. Německý nápis na něm zcela volně znamená "Důvěřuj a uzdravíš se", což může mít dvojí smysl. Jednak katolický, vzhledem k prázdnému kamennému rámu na přední straně přizdobeném křížkem, jednak (pokud byl balvan původně umístěn u pramene) měl nabádat k naději ve vyléčení. Pod nápisem je iniciála "F.", což obrací pozornost k poslednímu majiteli panství z rodu  Valdštejnů, známému botanikovi Františkovi Adamovi.

Že si balvan Valdštejny dobře pamatuje, dokazuje nejen prázdný rám, kde byl zasazen obraz - možná sv. Jan Nepomucký, a balvan sloužil jako zastavení na poutní cestě na Valdštejn - ale především významné rytiny monogramů kolem rámu. Rytiny připomínají památku na společný výlet, nebo snad potvrzení účinku nápisu na horní straně balvanu. Zvláštní je, že monogramy jsou do pískovce vtesány různými způsoby, jako by se jejich nositelé nechtěli vzájemně podobat a toužili zachovat osobní originalitu. Vzhledem k rozložení na ploše vznikly najednou.

Ze sbírky podpisů kolem rámu je pro nás jistě nejvíce zajímavý obrázek tří sloupů spojených trojúhelníkem, který má uvnitř písmeno "A" - připomíná to, co už známe z Adamova lože, a sice symboly svobodných zednářů. Písmeno "A" by mohlo zase ukazovat na onoho tajemného Arneho, s nímž jsme se také seznámili. Potom tu máme krásně propletený monogram "ES", a snad někdo rozluští zbývající rafinované kryptogramy.

Nepochybujeme o tom, že balvan u pramene Barbora na sobě přináší poselství, které se na Pramennou cestu a zejména k prameni Barbora velice hodí. Hlavně tedy výzvu užít si procházku skalním městem podle návodu "Důvěřuj a uzdravíš se. F." Není to zase tak těžké.