Která Čertova ruka
je ta pravá?
 Postával takhle pod Čertovou rukou školní výlet, paní učitelka
mávla někam vzhůru - a že tam žáčci vidí onen proslulý rudý
otisk tlapy čerta, kterého světec Prokop podle lidové pověsti donutil
vyorat skalní město. Školní výlet se zdvořile podíval po směru
mávnutí, a hrnul se dál. Až na dvě dívenky, které si zamanuly, že
tu čertovu tlapu nikde nevidí.
"Má tam být nějaký otisk dlaně s prstama," pravila paní učitelka.
Dívenky hleděly vzhůru, div si hlavy
neukroutily, oči si pečlivě zacláněly, ale nic nenacházely.
"Nezlobte mě, děvčata. Prostě se těmhle skalám říká Čertova
ruka. Jdeme dál."
Dívenky s paní učitelkou dohnaly zbytek třídy a zmizely po
asfaltce směrem k Valdštejnu. Zůstal po nich jen palčivý otazník
- je opravdu ten železitě červený flek tak nápadný, významný a
jedinečný, aby byl po dlouhá staletí držený v pamětí i přes
případně zarostlý terén a dal masivu jméno, když ani školní výlet nemá
dost dobrý postřeh, aby ho našel?
V hruboskalských tajemnostech má rozsáhlý skalní pískovcový
ostrov zvaný Čertova ruka status VIP. Jelikož má podobné
vlastnosti jako nedobytná skaliska, na nichž stály hrady Valdštejn nebo
Skála, i na něm se nacházejí stopy po dávném hrádku.
Ale vzhledem ke zvláštním nálezům, o nichž se zmiňuje informační
tabule u modré značky, procházela Čertova ruka
snad všemi historickými dobami pravěku jako vyjímečné kultovní
místo. Křesťanství tuto vyjímečnost potvrdilo lidovou pověstí o
sv.Prokopovi, nutícím orat čerta tak důkladně, až na skalní
stěně zůstal otisk čertí dlaně. Traduje se, že čertovými se
obvykle nazývala místa silně zavánějící pohanskými božstvy.
Čertova ruka se zvýrazněnou "lasturou" na obrázku A.Nejedlého z
konce 19.stol. -
pohled ze zapomenuté vyhlídky
Od zrození prvních turistických průvodců je v otázce, proč se
Čertově ruce říká Čertova ruka, jasno. Uvádí to i sám V.Durych
knize o Českém ráji z r.1886: "Jdeme dále a netrvá to ani deset minut a již prohlédají na nás
z lesnatého úvalu, děsně krásné skupiny skal, z nichž jedna má
název "Čertova ruka". Skála ta, která vyniká v divoké té rokli,
na pravé straně, má na sobě podobu červené ruky, o šesti
prstech a několik červených skvrn. Ve skutečnosti jest ona
hříčka přírody velikou mušlí, která je i z daleka zřetelně k
pozorování, lid ale pro bizarnosť oněch skal a pro neobyčejný
úkaz v příčině onoho nadbytečného šestého prstu, obetkal ono
skalní údolí znárodnělou pověstí a skále oné dal název "Čertova
ruka". O tom, že se podoba ruky v členitých a
zvětralých stěnách pro nezasvěcence nehledá snadno, ani slovo.
Naopak se zdůrazňuje její zřetelná viditelnost.
Stěna skalního masívu Čertova ruka od "Krokodýla"
(žlutá značka). Železitá skvrna pod vylomeným balvanem není ona
pověstná opřená zkrvavená dlaň, ale jiný otisk - má to být zadek
čerta i s ohonem. Nebudeme rozvádět, jak by se mohl v rámci
lidové pověsti na ploché stěně vytvořit, a hlavně co ho
vytvořilo. Pravda je, že si návštěvníci tuhle skvrnu často s
originálem pletou.
Masív Čertovy ruky z druhé strany od modré značky
Pověstmi opředený otisk čertovy krvavé dlaně.
Když se budeme snažit najít něco
průbojnějšího, co by název Čertova ruka pro rozlehlý skalní
ostrov ospravedlnilo namísto nevýrazné rudé skvrny, nemusíme
se rozhlížet příliš důkladně. Stačí vystoupit po Angrově stezce,
a tedy po modré značce, na Janovu vyhlídku.
Z
Janovy vyhlídky je nádherný rozhled na krajinu ke Kozákovu, na
oblast Maják, a hlavně na boční srázy Čertovy ruky. Na první
pohled zaujme bizarní tvar rozložité věže nazvané Velká Bašta, a
začneme počítat: první prst, druhý prst, třetí ... malíček se
už udrobil. Velká Bašta se před očima proměňuje v podobu
gigantické tlapy jakési podzemní bytosti, tlapy vyrůstající ze země v pohybu něco zachytit a stáhnout dolů pod zem, třeba neopatrně
nízko letící vyhlídkové letadlo.
Možná, že tohle je ta "čertova" ruka, od které bylo kdysi potřeba odvrátit
pozornost zarputilých pohanů. Nebylo by přece nic zvláštního,
kdyby obyvatelstvo v dávných dobách cítilo k podzemní bytosti,
zkoumající, jestli na povrchu Země neprší, uctivý respekt a
posvátnou náklonnost. Palec gigantické ruky tvoří reliéf ženské
postavy v dlouhé říze, držící na pravé ruce bílého sokola. Sokol
se spíše než jako dravec tváří jako vyplašená slepice, ale u nás
romantiků taková nepatrnost nehraje roli.
Náhorní plošina Čertovy ruky je pro veřejnost nepřístupná. Ale
netřeba želet, nahoře není nic, co by se nedalo prohlédnout
zoomem digitálního fotoaparátu. Zajímavější je to, co se
nachází kolem skalního masívu dole. Dnes vedou kolem Čertovy
ruky trasy turistických značek - žlutá od Podháje na Valdštejn
kolem "Krokodýla", a modrá, která se točí kolem sedmihorských pramenů a pod Čertovu
ruku přichází průchodem pod vyhlídkou u Lvíčka.
Když si
odmyslíme současné cesty obtáčející masív, a hlavně proraženou
skalní stěnu u "Krokodýla", zůstane jako jediný možný přístup
(například pro druidy, kteří snad s bohatou kultovní minulostí
Čertovy ruky souvisejí rovněž), od Pelešan podle pramene, který
začíná u další známé hruboskalské pamětihodnosti - u balvanu
zvaného Bažináč.
Podoba Bažináče se opakuje i v podobě dalších
balvanů, volně roztroušených kolem Čertovy ruky. Závěr zní -
pokud se vydáme od pramene potůčku, vyvěrajícího pod Bažináčem,
odmyslíme si asfaltovou cestu a necháme se volně vést balvany,
osamoceně ležícími v lese pod stěnou jak poražené stély, zavedou nás jeden po
druhém přímo pod gigantickou ruku. Původní pohanské cestovní
značení nebo náhoda?
Nádherně magicky vypadá spojení srpku Měsíce s tajemnou
kamennou rukou...
V každém případě si můžeme být jisti, že když postojíme pod až
neskutečným přírodním divadlem, který Čertova ruka nabízí, nic
než pocit posvátnosti nás nemůže napadnout. A když ještě
přijdeme v čase, kdy dravci učí létat mláďata ze skály na skálu,
budeme si ten pocit dlouho pamatovat!
Kromě ženy v bílé říze
(při západu slunce se na pískovcové stěně rýsuje opravdu oslnivě) jsou v obrovité
dlani schovaní tři malí čertíci, jukající na Janovu vyhlídku ze
svých domečků.
|
Letošní červnová vichřice srazila v Arboretu jeden ze zdejších stromů - buk lesní s červenými listy.
Strom byl nápadnou ozdobou střední části parku poblíž altánku, a byl sem umístěn při původní výsadbě Arboreta zhruba před 150
lety. Před časem přišel strom o jednu silnou větev, nyní
zmizel ze seznamu stromů v Arboretu nadobro. Na podzim
bude rudě zářící koruna
velice chybět...
Podobně jako po červeném buku v Arboretu se bude stýskat i po
jednom ze tří stromů - velikánů, kteří za horkých letních
dnů příjemně stínily plácek u stánku na Valdštejně. Zůstal po něm
mohutný pařez a sedačky zhotovené z jeho kmene.
Značkovník
Pod rozložitou Čertovou rukou se nenacházejí jenom bludné
balvany, ale i zbytek zrušené staré zelené značky. Značka byla
přetřena šedou "maskovací" barvou, ale ta se za desetiletí
oprýskala. Původně se jednalo se o kratičkou místní trasu
z campingu přes skalkový les přímo do "srdce" Skaláku
pod
Čertovu ruku, kde také končila. Zelená zkratka byla
využívána hosty z campu a těmi, kdo
pospíchali ze skal na vlak.
Na letité informační tabuli je vidět původní trasa zelené
značky, dodatečně přeškrtané po jejím zrušení.
Inspirace značkovníku podle
www.alpenstock.us
|
