Mladý manželský pár bezradně postával na parkovišti před velkou mapou Českého ráje:

"Můžete nám doporučit, kam bychom se měli podívat, když máme na celé skalní město jen dvě a půl hodiny? Ubytovali jsme se v Jičíně a vůbec to tu neznáme."

"Dvě a půl hodiny? Báječné! Co by vás zajímalo? Například hrad Valdštejn? Stihnete  i zámek Hrubá Skála - pak je tu Adamovo lože, Arboretum, možná Kopicův statek ... nebo se můžete jen tak projít po skalních vyhlídkách a ještě zbude čas na zmrzlinový pohár v lázních ."

Mladý muž se osmělil: "My bychom rádi viděli ty skály, jak tam blesk zabil ty horolezce ..."

Letošní červnové počasí nepřálo hruboskalským lezcům ani školním výletům. Každý den v poledne se země rozpálila sluncem, aby se k večeru přivalila bouřná oblaka s deštěm a zvukovými a světelnými efekty přírodních elektrických výbojů. Snad si tohle počasí, které tolik drtilo stany v autocampingu, chtělo dopředu připomenout jedno smutné výročí ...

Před čtyřiceti lety, v neděli 6.července byl krásný letní den, a Skalák byl plný lezců. Po poledni se na obloze nakupila šedočerná oblaka.

Prudká bouře s lijákem zahnala lezce a turisty do úkrytů. Jedním z nich byla jeskyňka ve věži List, která přiléhá k vyšší věži Větrník. Bohužel, obrovský blesk udeřil do Větrníku, sjel na List a zasáhl i jeskyňku. Zahynuli tři horolezci:  Věra Zichová (36) z Prahy,  Milan Ševel (24) z Prahy a Jaroslav Dostál (19) z Turnova, další lidé byli popálení. Zvláštní je, že se později začalo v různých pojednáních v tisku (např. v časopise Vesmír) s převahou uvádět nesprávné datum 7.června 1969.

O této události pojednává pořad ČT ze série "Osudové okamžiky" natočený v roce 2002. Je možné ho shlédnout na webové adrese:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1091682868-osudove-okamziky/402213100081026-draci-skaly-1969/

Hruboskalské bouřky jsou vrtošivé. Pokud mračna přicházejí od západu, tj. z krajin za Valdštejnem, strhne se nějaký ten déšť, několikrát v dálce zahřmí, a bouřková oblačnost se líně přesune strašit do Jizerek. Běda, jestli bouřka přichází od východu, od Jičína. Jakoby to byla vzteklá saň, které se nepodařilo převlnit nad Kozákovem, a tak vzala otočku kolem Trosek. Při otočce se snaží vyburcovat co nejvíc elektrické síly k přeletu do Krkonoš.

Tenhle pejsek právě prošel  peklem hruboskalské bouřky. Odhodlaný výraz mluví o tom, že řádění živlů zocelilo jeho charakter, a je připraven pokousat každého tvora, který zvolá: "Ženou se mraky!"

Bouře od východu sázejí pořádné blesky, hlava nehlava. Proto není nebezpečné, když se Ještěd na západě ponoří za parného dne do mlh a mraků ... nebezpečné je, když se do mlh ponoří východní Tábor s Kozákovem. Mít  v rukávu schovanou ústupovou cestu do nejbližší hospůdky je prozíravé. Ale i když to začne bouřit od Ještědu, je dobré si to namířit k první restauraci ... člověk nikdy neví.

V Adršpašských skalách mají tzv. "Hromový balvan". V devatenáctém století si dva cizí turisté zamanuli zažít mezi skalními věžemi pořádnou bouřku. Děsivé bleskové divadlo nad vrcholy věží i hukot hromu v kaňonech skutečně prožili, a dlouho se z toho nemohli vzpamatovat. Jeden blesk  totiž odlomil ze skal obrovský balvan a smetl jim ho k nohám. Na památku pošetilého dobrodružství označili balvan cedulí.

Hruboskalsko nemá tak hluboké kaňony, aby hlas hromu rozezněl ozvěnu do nesnesitelna. Ale bouřka tu umí být taky pěkně zákeřná, například kolem "horské" Zlaté stezky jsou vidět stromy s kůrou spálenou bleskem.

Až tedy obloha nad Skalákem zčerná a údolím Libuňky potáhnou bouřkové hrady, není vhodné postávat na vyhlídce a čekat na bleskové efekty, jakoby to byl hotelem objednaný ohňostroj. A už vůbec ne u železného zábradlí ...