Nikdo nám pořádně nepoví, k čemu v dávných časech sloužila zvláštním způsobem zařízená skalní skrýš nazývaná Adamovo lože (kromě toho, že v ní se svým běloušem nocoval princ Bajaja). Podle dalšího pojmenování „Jeskyně lásky“, nebo také „Venušiny sluje“, měl chladný dolík poblíž zámku sloužit k tajným galantním schůzkám pana hraběte. Příliš se tomu nechce věřit, a to z praktických důvodů - úkryt pro milence je příliš na očích, i shora je do něj vidět, a pokud by paní hraběnka potkala nějakou služtičku se sukní umazanou od písku, kdo ví, jak by to dopadlo... Podle další pověsti sloužilo Adamovo lože Adamitům, ale spíš těm v prostěradlech z lázní než těm husitským, a jiná pověst se vztahuje k tajnému shromaždišti českých bratrů. Ovšem i tady znovu blízkost zámku činí utajení symbolickým...

S jistotou se ví jen to, že dílo v Adamově loži vytvořil pro majitele panství z rodu Valdštejnů turnovský sochař Jan Chládek, tedy před rokem 1788, kdy zemřel. Nebudeme spekulovat o tom, že to měla být práce jeho syna, a raději z jistého důvodu zůstaneme v 18. století. Co v Adamově loži vidíme, i když se jedná jen o zbytky původní výzdoby? Pohovku se dvěma sloupy,  podpíranou lvíčky (na starých pohlednicích je lemována vlnovkou). Dále pod skalním stropem příliš nízký oltář, dříve prý s Amorkem, a vedle reliéf nahé objímající se dvojice, znázorňující Adama s Evou. Rajská Eva by neměla být oděna, ale přesto jednu její nohu kryje slušivá pánská nohavice. V sousedství vidíme třetí sloup s výraznou odborně provedenou rytinou jména Arne s časovým údajem 10.srpna, ale záměrně zničeným rokem. Na horním přístupu si všimneme stop po zabednění, a to samé je i v protesané chodbičce v dolní části dolu ze Zámecké rokle. Adamovo lože tak mohlo zůstat pro nepovolané oči uzavřeno podle libosti.

Vzhledem k tomu, že žádný turistický průvodce se těmto skutečnostem nevěnuje a nabízí jen líbivou verzi útulku pro milence, zjistíme si původní účel Adamova lože sami a na místě samém.

Jednoho letního podvečera tedy vkročíme do roklinky vedoucí k Adamovu loži, projdeme těsnou skalní puklinou, sestoupíme po kamenných schodech a staneme uprostřed jeskyně. Všude je klid, návštěvníci odešli na večeři do hotelových restaurací nebo snad ke stánkům do autocampingu, a ve skalním městě je pusto. Nejlepší okamžik. Postavíme se tak, abychom pohovku měli za zády a oltář před sebou, čímž už nestojíme ve skalním dolíku, ale ve kdysi bohatě upravené skalní síni. Vzadu pohovka pro sedící, vepředu u oltáře místo pro předsedajícího. V knihách o svobodném zednářství se často popisuje úprava  takových síní. Máme tu trojici sloupů, dva vzadu, jeden vpředu - to má svůj význam. Dva lvi - další význam. Symbol vlnovky, který býval na pohovce, ví jakou informaci v sobě nese. Reliéf dvou mužských postav, jedna na druhé ukazuje srdce a hrdlo. Znamení zachování tajemství. Oltář, na který se vejde jen rozložená kniha, a tou by měla být Bible. A konečně znak na oltáři, kde býval švabachem psaný nápis „Ejhle, Mistr můj, on byl, jest a bude!“ Může být něco názornějšího, aby návštěvník pochopil, k čemu Adamovo lože sloužilo?

„Už víte, opovážlivci, kde jste se to ocitli?“ posmívají se okolní skály.

Hrdě odpovídáme:

„V tajném shromaždišti svobodných zednářů z 18. století.“

„To to trvalo,“ řeknou skály a umlkají.

Záhadu Adamova lože jsme vyřešili, a ještě zbývá otázka s rytinou jména Arne. Jméno Arnošt bylo u Valdštejnů časté, zrovna tak jako Josef. Nechal člen rodu vybavit tajnou ale důstojnou zednářskou síň pro iniciaci některého člena rodiny? Nebo se jednalo o tajný zednářský meditační kout?

V Zámecké rokli je skoro tma, přišel čas skalní město opustit. Chybí poslední důkaz o zednářské minulosti Adamova lože (nebo spíš Adamovy lóže?), a sice ten nejdůležitější symbol. V posledních paprscích světla se objevuje na skalní stěnce dole v Zámecké rokli jako znamení na cestu k Adamovu loži znak trojúhelníku. A inventura je kompletní. Ještě pohádku na cestu:

Temná noc v divokých pustých skalách. Úzkou stezkou se na dně soutěsky proplétá průvod černě oděných mužů s lucernami. Uprostřed září bílá košile mladíka, vedeného stále vpřed, do skal. Jeden z mužů pozvedl lucernu a její světlo ozářilo do stěny hluboko vytesaný symbol trojúhelníku. Průvod putuje skalami až k pochodněmi osvětlené průrvě, kde na odtesané ploše čekají služebníci. Mladík vstupuje dovnitř a potmě prochází chodbou, dotýká se stěn s mnoha stopami vrypů, pod nohou cítí úzké schody. Náhle chodba končí a mladík se ocitá ve skalní skrýši, proměněné na skvostný sál. Na dně skrýše rituální koberec, kolem seskupení vysokých svícnů, a shromáždění bratří. Nad skalami vychází měsíc.

Pohádka nám končí, význam Adamova lože se smazává ve staletích a jeho sochařské vybavení se brzy rozpadne. Ovšem první zánik nastal ve chvíli, kdy v době pronásledování zednářů se vrchnost rozhodla tuto památku zničit a rozptýlit její účel do různých dohadů. Mužské postavy symbolizující zachování tajemství byly přeměněny na Adama s Evou, místo Bible se na oltář dosadil Amorek a otloukli se hlavy lvů. Důslednost likvidace skalní lóže se projevila zvláště v odstranění letopočtu u Arneho. Nikdo nemůže přesně zjistit, který majitel panství byl svobodným zednářem a dal pokyn, aby Adamovo lože bylo pro zednářské účely vybudováno...