Ztracená Mariánská skála

Před stošedesáti lety, dne 16.května 1849, přijel baron Jan Lexa z Aehrenthalu na Hrubou Skálu a přivezl s sebou Marii Felicitas Thunovou, kterou si ten den vzal v Praze za manželku. Janovi bylo v té době 32 let, Marii bylo l9.

Byla to ta Marie, kterou vyučoval hudbě Bedřich Smetana a pro její svatbu s baronem Aehrenthalem složil kantátu. Tu později zakomponoval do opery "Prodaná nevěsta".

Příjezd novomanželů byl na panství vítán velmi slavnostně, osvětlením Trosek, slavobránami, střílením z hmoždířů a ohňostrojem ... v kronice se v souvislosti s touto událostí píše:

"V pozdějších létech byla pojmenována ku poctě paní baronky Marie jedna ze skal, z níž jest překrásný rozhled, Mariánskou skálou".

Uplynulo tedy stošedesát let od chvíle, kdy mladý baron přivedl novomanželku Marii na hruboskalský zámek a na její počest nazval jednu ze skalních věží jejím jménem. Najednou, nad kronikami, stoletými pohlednicemi a starými průvodci po Českém ráji se zvedá otázka: víme vůbec, která skála původně nesla její jméno?

Odpověď zní: není to tak jednoduché. Celkem pomineme, že by jméno majitelky panství nesl nevýznamný okraj pískovcového masívu, z něhož je sice přístupný pěkný rozhled, ale sám o sobě půvabný příliš není, navíc po jeho vrcholu může dupat kdekdo. Vyhlídka je označena dobovou rytinou "Mariánská" v oválném rámu, což právě svádí k rychlému závěru, že z turistického hlediska je vyhlídka na skále Mariánské a hotovo.

Kompetentní by měl být průvodce horolezecký. Ale ten zase jako původní Mariánskou skálu uvádí nevzhledný a strohý Sarkofág, skrytý pod vyhlídkou. Tomu se nedá moc věřit.

Tohle vyžaduje rekonstrukci. Představme si scénu pojmenování skály v produkci červené knihovny:

Mladý baron přivádí Marii na vyhlídku, chápe se její ručky v krajkové rukavičce a říká: "Chtěl bych po vás, paní, pojmenovat jeden z těchto skalních velikánů. Vyberte si, prosím, tu skálu, která je vašemu srdci nejmilejší, a ta ponese vaše jméno." Rdící Marie ukazuje dolů a odpovídá: "Líbí se mi tahle, Jene." "Ta, co vypadá jako nepovedená rakev?" "Ano, ta se mi líbí!" jásá Marie a mladý baron ji s dojetím chápe do náruče ...

Sarkofág? Ani náhodou. Opustíme horolezeckého průvodce s jeho nepovedenou rakví a svěříme důvěru starým pohlednicím. Pokud uznáme za věrohodnou pohlednici na začátku stránky, kde je výslovně Mariánská skála zobrazena, jsme doma, a příběh vypadá hned mnohem lépe.

Marie se rozhlédne po malebném výhledu do kraje, v dáli Trosky, napravo na skalním temeni vidí jejich zámecký domek, a po levé straně ... Marie vzhlédne k baronovi a vztáhne ručku před sebe: "Tuhle skálu jsem si vyvolila, můj pane, připadá mi, že je ozdobena věnečkem, jako jsem byla já v den našeho sňatku. Tahle skála, vysoká, štíhlá, krásná a silná je hodna nést mé jméno ..." Marie zmlkla pod vášnivými polibky baronovými ... konec kapitoly.

A kterápak to skála byla, kterou si mladičká šlechtična vybrala za svou jmenovkyni?

 Dnešní Dračí věž!

Původně totiž vedle sebe stály Mariánská skála a trojskalí Dračích věží. Později byly věže přejmenovány, vyhlídka na Mariánskou skálu byla nazvána vyhlídkou Mariánskou a kolečka nám pěkně do sebe zapadla.

Až někdy zaslechnete "Prodanou nevěstu" vzpomeňte si na Marii Felicitas Thunovou. Marie měla s baronem Janem Baptistou z Aehrenthalu celkem šest dětí a zemřela na podzim v roce 1911 v Doksanech.

Obrázky:

- pohlednice z roku 1900 s textem Český ráj Mariánská skála, která zasela nedůvěru k horolezeckému průvodci a Sarkofágu.

- označení Mariánské vyhlídky. V oválném rámu je vyryta i šipka, která zřejmě ukazovala směr místa Mariánské skály. Jako ukazatel cesty je totiž na těch pár metrů nepotřebná.

Mařinka vonná

Mezi rostlinky, které svým květem určují, kdy do Hruboskalska přijde jaro, patří i nevěstinkově vypadající mařinka vonná. Má ráda listnaté bukové lesy, hodně se vyskytuje podél cest v okolí zámku.

Mařinka patří mezi léčivé rostliny. Víno, čaj a dokonce i pudink se z mařinky připravuje pro zlepšení spaní a trávení. Ovšem jako většina jarních květin i  mařinka nerozdává své schopnosti plnými hrstmi,  musí se s ní opatrně. Větší dávky prý způsobují bolesti hlavy. Nejspíš za to může jedovatý kumarin, kterým rostlinka voní.

Za celými plantážemi bíle zářící mařinky se můžeme v květnu vypravit mezi buky na Sokolu v besedických skalách nebo do okolí Prachovských skal. Mařinka na svém vznosném stonku skvěle pózuje fotografům! Ale netrhat - do vázy se nehodí a kdo ví, co všechno dokáže ten jedovatý kumarin. Prý se používá i jako jed na hlodavce ...

Už je zase tady ...

Na Hruboskalsko se valí těžké údobí. Jako každý rok koncem května a v červnu přichází čas hrůzy a  děsu, poplašených ptáků a srnek, obsazených stánků, a kdo neuteče, ten se zblázní. Neboť nastává

... čas školních výletů!

Podle školského zákona je školní výlet výchovně vzdělávací akce třídy, relaxačního charakteru, mimo sídlo školy. V praxi to vypadá tak, že najatý autobus vyhrne na parkovište u zámku nebo v lázních  dav povykujících dítek, který je pak nucen jít v rychlém tempu na Mariánskou vyhlídku nebo na Valdštejn a zpět, aby autobus stihl ještě Trosky, Kost, Prachovské skály, Jičín, Krkonoše, Sněžku, Děčín, Pravčickou bránu a Hřensko.

Putování všech školních výletů po hruboskalských stezkách provází neuvěřitelný silný křik, který mohou vyvinout jen dětská hrdélka, otravující se v nudné přírodě a těšící se na večerní diskotéku na ubytovně.

Na vtíravou otázku, jestli by se houf řvoucích osmáků mohl ztišit, když jsou v lese a kolem hnízdí ptáci, odpověděl jeden utrápený pan učitel další otázkou: "A co mám dělat?" No co ... snad letos všichni čas školních výletů ve zdraví přežijeme. Dobrá rada - školnímu výletu vždy ustupte z cesty. Je to opravdu dobrá rada!

Hruboskalský značkovník

Další přírustek do hruboskalského značkovníku - odbočka na vyhlídku, rozmazaná posedáváním odpočívajících turistů.

Inspirace značkovníku podle www.alpenstock.us

- Dračí věž, dříve Mariánská skála, z cesty z Hrubé Skály k Sedmihorkám

- Mariánská vyhlídka s výhledem na Mariánskou skálu a Trosky

Citát na rozloučenou: "Před námi hrdě ční k oblakům hruboskalský zámek, v levo od něho modrá se mohutná silhouetta Trosek i s čarokrásným jich okruhem, za námi zvédá se jak mohutný skalní duch - Kozákov a v pravo rozprostírá se skalním město se svými velkolepými, mohutnými skalními útvary, z nichž Dračí skály,  skála sv.Prokopa, skála hraběte Adama Vratislava, skála Mariánská jsou nám nejblíže. " - Václav Durych "Z Českého ráje".

Hlavní stránka