Měsíc
květen bývá spojován se vzpomínkami na válečné roky, které se
zapsaly i do skal v podobě vyrytých letopočtů, symbolů
nebo i legend.
Jeden takový symbol možná z válečných dob se skrývá ve stínu stromů a vlhkém
mechu na bezvýznamné skalce u vozové cesty za Skautem. Je to
znamení antimonu, a při pohledu na něj si určitě vzpomeneme na
historii paraskupiny ANTIMONY, která se v roce 1942 pohybovala v prostoru Českého ráje. Stačí najít nějaké souvislosti
a dokázat to...
Rytina Antimony je poměrně rozsáhlá, skládá se ze čtyř až pěti obrazců. Prostřední, nejvíce
výrazný, nejhlouběji tesaný a tudíž nejdůležitější, je právě alchymistický symbol antimonu.
Symbol je "dvojitý"
- skládá se ze dvou různých znaků označujícících tento
prvek, asi aby nikdo nebyl na pochybách.
Všechny obrazce
dohromady vytvářejí jakýsi alchymistický vzorec. Vzorec začíná
kroužkem vlevo dole (slunce zpodobńující zlato?), od něj vede
"cestička" do alchymistických baněk opatřených pětihranem, což
by mohl být pokyn k použití ohně a tedy zahřívání, potom
následuje obrazec připomínající znamení zvěrokruhu ryby. Ten je
jako antimon rovněž "dvojitý", v alchymii by mohl znamenat rtuť
nebo spíš tzv. projekci, což je postup, kdy se hmotě dodávají
určité síly nebo vlastnosti pomocí jiné substance. Další
cestička vede do velké dosti znatelné křivule. Pod křivulí
vypadá něco jako plamínky, snad aby se křivule zahřívala, ale
spíše tento obrázek žížal s kroužky směřujících k symbolu antimonu
a zároveň na křivuli by měl podle alchymistických symbolů
znamenat slepou nebo uzavřenou cestu. V obrazcích je skryto
daleko víc symbolů, ale těžko je rozluštit. Velice fantasticky a zjednodušeně by se dalo říct, že rytina obsahuje informaci, že
pokud chceme vyrobit zlato pomocí zahřívání něčeho s přidáním
rtuti a antimonu, tak se to nepodaří.
Tajemství Antimony spočívá v určení doby vzniku. Mohlo se to
stát následovně:
a) jedná se skutečně o památku na paraskupinu ANTIMONY, a to
pouze pro zasvěcené. Dodatečný alchymistický balast měl zmást
případné zvědavce. (Pro tuto možnost svědčí výraznější
vytesání symbolu antimonu, zatímco ostatní obrazce jsou vyvedeny
ledabyle).
b) rytinu vyrobili hledači kovů a drahokamů dříve než v 19.
století. (Provedení má v sobě určitou jistotu, jakoby autor
kreslil podobné obrázky denně. Kromě toho se v blízkosti skalky nachází
další podobná památka, už poněkud zaniklá).
c) vytesáním "alchymistické hříčky" ve smyslu "tahle myšlenka by
se měla vytesat do kamene" si v 19. století zkrátili čas
čekání na oběd vzdělaní hosté ze
sedmihorských lázní (umístění je poblíž kdysi hojně využívané
výletní cesty).
Podle nátury si tedy čtenář může vybrat - historická upomínka,
praktický návod dávných zlatokopů, nebo legrácka nudících se
návštěvníků? Nebo ještě něco jiného? V každém případě toho z
Antimony mnoho nezbývá, utápí se do mechu a za pár let ji už
nenajdeme...
Takto lze vidět Antimonu za suchého léta, kdy zřetelněji
vystupuje z mechu.
Rýhy dole jsou zřejmě odřeniny od projíždějících
povozů.
Ačkoli se na výletech do hruboskalských skal správný turista
neobejde bez podrobné mapy "HRUBOSKALSKO" v měřítku 1 : 8000,
která je kultovní záležitostí, je pro našince nezbytné rozšířit
mapový prostor v batohu o další mapu, a sice turistickou a
cyklistickou v příjemném měřítku 1 : 17 500
ČESKÝ RÁJ
HRUBOSKALSKO - TROSKY a Podtrosecká
údolí
Mapa obsahuje navíc podrobnější plán skalního
města v měřítku 1 : 11 000, a co je důležité, zachycuje situaci
turistických tras v roce 2014, což je třeba nejnovější stav
modré značky procházející Adamovým ložem. Důvod nadšení
pro tuhle mapu je pochopitelný - jsou v ní uvedeny vedle
novějších názvů míst (pocházejících z horolezectví) i některá
původní místopisná označení zajímavá pro pěší turisty (například
v Údolíčkách najdeme vedle názvu Ztraceného údolí i označení V
jamách). Pokud nejsme horolezci, tahle novinka s původním
místopisem potěší. Zadní stranu mapy zabírá vynikající text s
turistickými zajímavostmi a obrázky. Zkrátka - tahle mapa může
být kvalitním šperkem ve vaší mapové knihovničce (a rovněž v
batohu samozřejmě).
|
Už kukačka se tiší v letu,
střežíc svou hranici,
už naše alej není v květu,
medově vonící,
a já jdu k Turnovu, vstříc létu,
Císařskou silnicí.
A vzhůru městem k Hlavatici
v zelené kapradí,
kde v Skalách kavka štěkající
mláďata vyvádí
z doupěte, které může stříci
a které nezradí.
Na sta má doupat, děr a slují
ve skalách Český ráj,
kdo proti peklu konspirují,
v nich stelou si svou stáj,
v nich Bůh i kacíř v skrytu bují,
to Čech mých jinotaj.
Jak v skalní špelunce tam chladné
studené noci jsou,
než na prsa skal slunko padne
zrosenou září svou!
A přece hlaveň nevychladne
pistole na prsou.
Jaroslav Kolman Cassius
z
básně
"Balada z Českého ráje"
1946
Hruboskalský značkovník
Sídlo na pískovci, který před staletími nesl skalní
hrad, přátelství žlutých a stříbřitých lišejníků,
borůvčí a letní den - co víc si může taková turistická
značka přát?
|
Citát na
rozloučenou:
V záři
zapadajícího slunce přijíždějí travnatou pěšinou v Dešťovém
údolí dva cyklisté,
starší manželský pár, zjevně první den na rekreaci. Pán zastavil
a ptá se:
"Dobrý den, znáte to tady dobře?"
"Ano, jistě."
"Když pojedeme touhle cestou dál, vyjedeme
v Lomnici nad Popelkou?"
"Ne, tahle cesta támhle u
skal
končí."
"A kudy je to do Lomnice? Nechceme po
silnici, rádi bychom jeli ve stínu v lese."
"Tímhle lesem se do Lomnice nedostanete,
vraťte se na asfaltku a jeďte na Hrubou Skálu."
"No, vidím, že se tady zas tak moc
nevyznáte," říká pán a oba cyklisté nasedají na kola a spokojeně pokračují pěšinou
do hlubin hruboskalských hvozdů (možná tam bloudí dodnes).
|