|
Dnešní hlavní hrdina je nenápadný, nikdo si ho nevšímá,
na fotografiích se krčí v pozadí, většinu dne je ve stínu. Je to dva kilometry dlouhý
lesnatý kopcovitý hřeben vystouplý nad hruboskalským skalním městem.
Dosahuje nadmořské výšky přibližně kolem 400 m, a jestliže
Kapelník je srdcem skalního města, je tento hřeben jeho páteří i
hrudním košem zároveň.
Nahoře po hřebenu vede silnička pro kočáry, kterou dali před více než stopadesáti
lety zbudovat
Aehrenthalové, a červená turistická značka - Zlatá
stezka Českého ráje. Brouzdají tam tisíce výletníků a prohánějí se stovky cyklistů. Rozhlížejí se po vyhlídkách,
kochají se rozmanitými přírodními scenériemi, ale nenapadne je podívat
se pod nohy a uvědomit si, po čem chodí. Tento dlouhý
skalami podpíraný útvar, dříve nazývaný "Horský hřeben",
by mohl být jednou z největších českorájovských záhad - třeba i větší než je jeskyně pod
Troskami, a to je co říct. Kdyby chtěl...
 V turistických průvodcích se nabízejí k pozornosti čtyři
hruboskalské hrady a hrádky. Nejvýznamnější je zámek
Hrubá Skála, stojící na místě bývalého hradu, dále Valdštejn,
upravený na poutní místo, Kavčiny - údajně strážní hrádek k
Valdštejnu, potom zbytky hrádku na Čertově ruce, a nedávno přibyly do
povědomí turistické veřejnosti i stopy po pátém hrádku
u Radeče. Všech
těchto pět hradů má jedno společné - temný a tajemný původ.
Písemně prokázanou historii hruboskalských hradů začíná Valdštejn, založený
Markvartici ve třináctém století, Hrubá Skála se jako hrad do
seznamu připojuje ve století čtrnáctém, hrádky Kavčiny a Radeč
rovněž někdy v té době, a stopy opevněného sídla na Čertově ruce
pocházejí od nepaměti.
Všechny hruboskalské hrady jsou jako perličky ve šňůře postaveny
do kruhu. A co je uprostřed toho kruhu, kromě velkého otazníku?
Horský hřeben! V tom smyslu se můžeme opřít o spekulativní poznatek, že
hlavní nositel hruboskalské pravěké historie není
kultovní Čertova ruka nebo nejstarší hrad Českého ráje
Valdštejn, případně hrad Skála, předchůdce dnešní Hrubé Skály,
pod nímž se odehrálo pobití Sasíků, ale trasa současné červené turistické značky.
Stačil
by dlouhý kůlový plot kolem dokola hřebene, a na Horském
hřebeni mohlo stát nedobytné pohanské hradiště, podporované pěti
nebo více dřevěnými pevnůstkami na solitérních skalách nebo
ostrozích, Od severu to jistila Jizera, od jihu to nebylo
potřeba - tam by tažení cizích nájezdníků zvládlo opevnění pod
Troskami a restaurace na Vidláku.
Jakkoli zní teorie o pěti hradech postavených do kruhu
kolem Horského hřebene bláznivě, je dosti zvláštní, že se všech
pět hruboskalských hradů bez rozdílu zvedá nad
přístupem na Horský hřeben, a sice přístupem beze skal a příliš
příkrých srázů pohodlně
dosažitelným koňmo nebo vozy. Přístupů splňujících tuto
podmínku je na vrchol Horského
hřebene z údolí nebo rokle zajímavou shodou okolností právě
pět. Dá se to říct i naopak - každý
pohodlnější sestup z Horského hřebenu je odbýván ve stínu
strážného hradu. Názorně viz obrázek:
Ve spřádání fantastických úvah zbývá jen odhadnout, co asi tak
pětice dávných hrádků mohla střežit, že bylo
pro rodové vládce nezbytné soustředit lidské zdroje a materiál na
výstavbu
hlídacího okruhu. Přitom musíme připustit, že strážná místa mohla
působit i opačně, a naopak zabraňovala něčemu na Horském hřebeni, aby
slezlo dolů mezi lidi.
Návrhy na vysvětlení, co se skrývalo v dávných pravěkých dobách na dnešní trase červené značky, jsou následující:
- logicky se jako první nabízí nejsnadnější a ze zadání
logicky vyplývající řešení, a sice
přistávací dráha pro mimozemšťany. Strachování z toho, co
z vesmírných lodí chodilo na výlet do údolí, by vysvětlilo vysoké náklady na zřízení a provoz pěti hlídacích hradů. Jako orientační bod by
mimozemšťanům mohly sloužit hroty Trosek, a po přistání by čumák korábu mohl brzdit o Hlavatici. Tohle vysvětlení
účelu pětihradí má jedinou chybu - až na nepatrné výjimky tomu nikdo neuvěří.
- zrovna tak možnost, že by Horský hřeben skrýval naleziště
nějakého vzácného nerostu, který by bylo třeba chránit, a pro
který by bylo třeba zajistit hlídané vozové cesty, nezní
přijatelně.
- další tip, že se na Horském hřebenu jako v pokladnici
shromažďovalo něco ve své době tak vzácného, že potřebovalo ostrahu množství
pevností,
už zní lépe, ale také to asi nebude ono.
- že by Horský hřeben mohl být významným kultovním místem,
vypadá docela přijatelně. V předkřesťanské době může být
kultovní všechno. Nakonec - dřevěné hlídací hrádky a jejich posádky mohly být pro nepovolané jen zastrašovacím
symbolem.
- optimálně uvěřitelná verze je ta, že na Horském hřebenu
bývalo za dávných časů sídlo významného pohanského
velmože. Sídlo bylo chráněno pěti opevněními na skalách a údolími s dalším
podpůrným osídlením (viz půdorys hradiště nad Smíchouzovým
rybníčkem). Vlastně to mohlo být celé město s věžemi na
skaliskách a s vladařovým palácem uprostřed, a nad skalním městem ve dne vlály praporce, v noci plály pochodně, a pověstné hruboskalské bouřky nevěděly,
do které
dřevěné věžičky dřív
praštit. Tahle verze by lecčemu pomohla - například pobití Sasíků
pod Hrubou Skálou by získalo nový rozměr pořádné bitvy a nikoli
jen šarvátky v Zámecké rokli, a kultovní prostor Čertovy ruky by se jevil samozřejmým. Potichu, aby nás nikdo neslyšel, zašeptáme
jméno "Marobud...",
a vzpomeneme, že sídlo mocného markomanského krále Marobuda, vládnoucího v Čechách na úsvitu křesťanských dějin,
se ještě nenašlo...
Ať tak či onak, z pěti dávných obranných míst byly ve středověku
pro výstavbu pořádného kamenného hradu
využity jen
Valdštejn a Hrubá Skála. Možná proto, že jedině poblíž těchto
dvou skalních masivů bylo možné ustájit a pást koně - v Konicích
a na Bukovině. Rozlehlejší masív Čertova ruka, který by pro výstavbu hradu možná byl
vhodnější, takový chovatelský
komfort v okolí poskytnout nemohl.
Z říše pohádek se vrátíme zpátky do ověřené reality turistických
průvodců. Což
si udělat výlet, pěší okruh po hruboskalském pětihradí, a na místě podle vlastního pozorování uvážit, jestli pohádková teorie o pěti hradech
střežících tajemství na Horském hřebenu má naději na úspěch? Pro
rychle jdoucí je
to výlet na odpoledne, pro loudavce se zdržením u zajímavých míst a stánků s občerstvením se dá protáhnout na celý den. Cesta je vhodná i pro
dítka.
Okružní výlet přes pět hradů
kolem Horského hřebene
 Okružní cestu po pěti hradech můžeme začít a ukončit kdekoli na trase
- to je v lázních Sedmihorkách nebo v Pelešanech na parkovišti
pod Valdštejnem.. My
vyjdeme od zámku Hrubá Skála
(občerstvení, prohlídka nádvoří
zámku) po červené značce směrem na Turnov. Jdeme kolem Adamova
lože (skalní svatyně svobodných zednářů z 18.
století s vytesanou pohovkou a oltáříkem) až k Arboretu
(cizokrajné dřeviny v parkové úpravě, v sezóně
bývá otevřeno informační středisko). Za Arboretem (pension
Hájovna s bohatě zásobeným bufetem) opustíme červenou značku, která
se zvedá před námi do kopečka k vršku Horského hřebene a na
vyhlídky, které si tentokrát odpustíme, a odbočíme doleva
asfaltkou po modré značce, která míří na Vyskeř a dál na hrad Kost. Projdeme romantické údolí necelý kilometr k
rozcestníku zelené značky. Cestou po levé straně
máme vysoký skalnatý ostroh - místo hrádku Radeč - jednoho z naší
pevnůstkové pětice. Vidíme, že hrad na tomto místě
měl údolí, a tím i přístup pro vozy a koně na skalní hřeben, který
jsme nechali za zády, skutečně pod kontrolou.
U rozcestníku "Pod Radčí" se dáme vpravo do táhlého kopce (nějak se na
Horský hřeben dostat musíme) po zelené značce, která na rozcestí
přichází z Čertoryj a podtroseckých údolí. Dojdeme na
Radeč, kde bývala vesnice,
vykoupená a zbořená za Aehrenthalů (hájovna,
kaplička, zbytky sklepů). V těchto místech zachováme
obezřetnost, je to oblíbená lokalita muflonů. Z Radeče
postupujeme dál po zelené značce cestičkou vytesanou do skály (zajímavé
rytinky),
projdeme napříč Hadím údolím, na jehož dně se v mokrých letech tvoří jezírko. Hadí údolí tu končí skalnatým
nepřístupným závěrem
pod
 Horským hřebenem.
Zelená značka nás z Hadího údolí vyvede vzhůru na
lesní cestu (v létě výskyt kvetoucích náprstníků), přímo
nad divoce skalnatý vstup do údolí Dešťového.
Na lesní cestě se dáme
spolu se zelenou značkou vpravo, a už zdálky pozorujeme pohyb
návštěvníků na vrcholu hřebene. Zelená značka se napojí na červenou (informační
tabule "Rozcestí na Radeč") a zbývá jeden km chůze
na Valdštejn.
Mírným
stoupáním se dostaneme do Jižního sedla, kde je odbočka
doleva ke Kopicovu statku a do Kacanov - žene se k nám odtud modrá
značka - a potom za prudkou lesní zatáčkou je
Cestník (informační tabule),
nejvyšší vrchol Horského hřebene v nadmořské výšce 420 m, a zároveň nejvyšší bod Hruboskalska. Pro vzrostlé stromy odsud
není rozhled, ale
k dispozici je pěšorest. Z Cestníku stále po trojkombinaci
zelené, červené a modré značky scházíme mírným spádem dolů k odbočce modré značky, která pokračuje po
vrstevnici Cestníku k Janově vyhlídce.
Na odbočce modré značky je směrovník a naproti přes cestu vede nenápadná pěšinka na ostroh nad údolím Jezírek -
pěšinka je odbočka k místu zvaném Kavčiny, což je
náš třetí hrad. Prohlídka Kavčin (skalní bloky se záseky, zbytky místnosti
a zbytky lomku) není nijak omezena, ale je třeba
 dbát na
pravidla ochrany přírody. Z Kavčin se pěšinkou vrátíme zpátky na hlavní
hřeben a po červené značce dojdeme asi půl kilometru na
Valdštejn (občerstvení,
možnost prohlídky).
Z Valdštejna odcházíme po žluté značce směrem na Hrubou Skálu, a žluté značky se už nepustíme. Čeká nás druhá polovina výletu. Sejdeme pod mostem, který bývá vděčnou filmovou
kulisou, u podle úpatí skal projdeme kolem areálu Valdštejna
(kapli a restauraci vypadající jako zámeček postavili
Valdštejnové v 18. stol., spojovací most obsahující konírny a kulečníkový sál postavili Aehrenthalové v 19. stol. a na
nejvyšším skalním bloku postavili středověký opravdový hrad ve
13. stol. Markvarticové).
Naproti přes údolní zářez jsou zajímavé skalní masivy, došlo tu ke zřícení a nedávno
i k umělému odstranění skalního bloku. Přes údolíčko se dostaneme
na silnici, a před námi je dominantní vysoké skalní seskupení
Lesního masívu. V zatáčce žlutá značka opouští silnici na
zkrácenou verzi stezky po vrstevnici svahu (s kočárkem jdeme raději po silnici,
na křižovatce za poslední řadou skal jdeme vpravo, a se žlutou značkou
se shledáme pod železnými schody).
Žlutá značka pokračuje od zatáčky na písčitou pěšinu v zarůstajícím svahu pod
skalními masívy u Duhové věže, napříč protne údolí Zapadlých věží, a kolem osamělého přitesaného balvanu (zajímavé rytinky) nás dovede
až k sestupu na silnici po železných schodech. Po silnici
 vyrazíme vpravo a blížíme se k oblasti Maják. Po pravé ruce máme
temné stěny "Monastýru" a "Janovy vyhlídky", nalevo leží balvan
"Bažináč", opředený pověstí horolezců. Vzhledem k tomu, že pod
ním vytéká pramen, má i svou esoterickou hodnotu.
Jsme na rozcestí pod Čertovou rukou,
naším pátým hradem. Nad námi se
zvedají její impozantní stěny, naproti mezi borovicemi jsou vidět
vrcholy pískovcových věží v oblasti Maják. Opodál nenápadně ve
stínu je tzv. "Bezejmenný převis" s archeologickými
nálezy. Sejdeme podle Čertovy ruky vpravo k plotu, abychom viděli
skalní stěnu zezadu, a prohlédneme si otisk čertovy dlaně.
Pokračujeme dál po žluté značce, projdeme protesanou skálou
U
Krokodýla (bohatá výzdoba rytinami z mnoha období,
nejstarší od poloviny 19.století) a ojdeme k lavičce,
proti níž stojí věž "Jenovefa" s viditelným otvorem do jeskyně (veřejnosti nepřístupná,
nebezpečí zřícení stropu). Cesta od lavičky vede mírně dolů lesem (na balvanu
vlevo rytina českého lva - znaku z první republiky) a přicházíme ke Smíchouzovu rybníčku.
Tady se napojíme na
"Pramenní cestu" a jdeme kolem jednotlivých pramenů (Antonínův,
Josefův) až k rozcestí u pramene "Barbora" (pokud potřebujeme
občerstvit, můžeme tady sejít cestou dolů na
Koupák nebo vpravo po silnici do kiosku v sedmihorských lázních).
Od rozcestníku u pramene "Barbora" se vydáme se žlutou značkou kolem prameniště do prudšího úvozu vzhůru, ale stoupání
netrvá dlouho a brzy se dostaneme na další rozcestí zvané
Sedmihorsko,
 kde
žlutá značka uhýbá ostře doleva. Ze Sedmihorska dojdeme na
Saharu, kde stojí uvítací výbor v podobě
skalních věží. Nepřehlédnutelný "Skaut" vlevo u cesty, a na písečné
plošině věže "Durango" a
"Únorová". Po žluté značce pokračujeme dál kolem
krmelce (na stěnce naproti hlava psa), zahneme kolem skal
a po kamenných schodech se dostaneme k symbolickému hřbitůvku horolezců. Odtud po železných schůdcích
vystoupíme na "Mariánskou vyhlídku",
což je nejslavnější hruboskalský
"photo point" (vyhlídka na Trosky, zámek a Dračí skály).
Z vyhlídky pokračujeme po vrcholu hřebene
až k Adamovu loži, kde zbývá pár kroků na Hrubou skálu k zámku a náš výlet končí. Teď můžeme uvážit: bylo pět hradů
postaveno do kruhu (lépe řečeno do elipsy) kolem Horského
hřebene záměrně, aby střežilo pět údolních přístupů, nebo je
pravidelné rozmístění pěti hradů jen náhodný úkaz?
Aehrenthalská silnice na vrcholu Horského hřebene
|
Jarní tání
Z kopců do údolí
potůčky slaňuje sníh
v rozbředlých
kalužích
v jizvách polí
v základním táboře
sluneční ruka
nesměle cepínem ťuká
jaru na dveře
Miky Marusjak
Hraniční čára na Zlaté
stezce
Jen pár kroků od informační tabule "Rozcestí na
Radeč" se nachází nenápadné seskupení kamenů. Jsou to
dva proti sobě seříznuté patníky na samé hraně cesty, a
mezi nimi je do země vnořený čtvercový patníček s křížkem. Tady je zvláštní místo -
seskupení patníků vyznačuje hranice dvou katastrálních území
- Turnova a Karlovic.
Minete křížek na patníčku - jste v Turnově. Vrátíte se
zpátky - jste v Karlovicích. Aby toho nebylo málo,
souběžně s cestou vedou katastrální hranice obce Kacanovy.
Přejdete na druhou stranu silnice - jste v Kacanovech,
přejdete zpátky a jste v Turnově nebo v Karlovicích,
podle toho. S tímhle se dá vyřádit docela dlouho.
Dole pod silnicí je hluboké údolí Čertovy ruky,
kterým katastrální hranice prochází. Z toho vyplývá, že Janova vyhlídka
vlevo nad údolím je turnovskou
hraniční výspou.
Hruboskalský značkovník
Pěkný nový rozcestník žluté a modré značky nad Smíchouzovým
rybníčkem na "Pramenné cestě" v plné kráse jarního rozpuku...
... a po letní vichřicí udolaný jako padlý strom poskytoval
turistům vděčnou zábavu při přemýšlení, kterým směrem vyrazit a
neskončit v rybníku nebo v oblacích.
|
