Kam se vypravit v období, kdy jarní slunce má sílu prosvětlit holé větve a položit zřetelné stíny do rytých obrazců a písmen na stěnách pískovců, dosažitelných poblíž turistických tras? Přece tam, kde v sezóně nebude k hnutí, ke skále Prokopově! Její povrch si naši pozornost zasluhuje, zapeklité záhady z něho vystrkují drápky přímo škádlivě. Právě tady (podobně jako u Krokodýla) jsou při oblíbené cestě lázeňských hostů do hostince v Doubravici (zvané cesta "Excelencí"), na sobě navršeny zápisy z dob zlatých časů lázní, a díky malým převisům a před větrem chráněným koutkům jsou jejich zbytky ještě patrné. Nejvíce známá je rytina šlechtice a zednáře Ignáce Matyáše z r. 1878, o které leccos víme z předchozího vydání HP. Ale v její blízkosti se nacházejí další podpisy, čekající na zvídavé pohledy - právě na jaře je doba pro lov "Excelencí" nejpříhodnější.

Kout vedle jeskyně sv. Prokopa skrývá nepřeberně historických skalních rytin.

Jméno a symbol postavení (biskupská mitra ?) provázené letopočtem 1883

 - atributy jako u barona Ignáce.

Obrazec, připomínající symboly alchymistů ...

Opravdový poklad svou velikostí a zřejmě i významem,

ovšem pokud by se podařilo rozpoznat text a datum.

Na ploché stěnce osamoceně (jakoby se nikdo neodvážil k ní něco připojit) je schovaná jedna z velmi vzácných památek vyrytých do skal. Běžně neviditelná, objeví se jen v přímém slunci. Zpodobňuje zkřížené symboly svobodných zednářů, podobně jako u barona Ignáce Matyáše. Jediné, co může kalit nadšení při objevu téhle rytiny, je její význam - podobně jako u pana barona se nejedná o "podpis" vysoce postavené osobnosti, ale zřejmě o prosté zednářské učedníky - použití dlát a měřidel na mistry neukazuje.

V hruboskalských lesích nebrali vzduchovou koupel jen choří mužové. Nějaký malý čas bylo toto léčení přístupné i do plachetek zahaleným dámám. O tom, jak dámský pobyt na vršíku Adamitů probíhal a dopadl, poví úryvek z knihy Karla Műllera "Týden ve vzduchové lázni":

"Škoda, že se vzduchové lázně nehodí i pro ženské. Jsouť, o tom není žádné pochybnosti, zdraví veleužitečné," tak tvrdil starý ředitel lázeňského místa, v kterém jsem se pro chorobu delší čas zdržoval, "ale pro ženské nejsou. A víte proč?"

Prosil jsem ho o bližší vysvětlení.

"Milerád vám to povím," pokračoval. "Když jsem zdejší lázně založil a také vzduchové lázně pro mužské pohlaví zavedl, stěžovaly si mně dámy na to, že se k vůli těm vzduchovým lázním ve svých procházkách lesem obmeziti musí. Myslíme, si, tvrdily, že jsou ty vzduchové lázně zbytečny, neboť kdyby nebyly, zařídil byste je, pane doktore, také pro nás!"

Co jsem mohl na to odpověděti? O prospěchu vzduchových lázní byl jsem úplně přesvědčen a proto jsem se usnesl, že i dámy takových užívati mají. Zvláštní čásť lesa byla pro ně určena. Ale ty můj bože! potázal jsem se se špatnou. Již po první lázni dámské pozoroval jsem mezi dámami jakési napnutí, po druhé vypukla úplná revoluce! Jedna povídala o druhé, co na ní spozorovala nepěkného, neb umělého, zkrátka povstaly klepy a křiky, a musel jsem proto zase obmeziti vzduchové lázně na pohlaví mužské. Muži si jeden druhého nevšímají, protahují údy své pod sluncem, hoví si, sílí se a místo pomluv vypravují si všeliké veselé příhody, obveselují takto jeden druhého, což opět jen prospěšně na celý průběh léčení působí. Musím říci, že jsem s výsledky svých vzduchových lázní velmi spokojen!"

Dámy na výletě jsou oblečeny podle módy odpovídající adamitským časům.

Od pana kronikáře z Karlovic máme tento velice cenný "unikát" ze života turistických značek - pokácený listnáč nesoucí nově vytvořenou směrovou nabídku k návštěvě Mariánské vyhlídky, už na svém důležitém místě stát nebude.