Březen je měsíc nejvhodnější na hruboskalské výlety. V březnovém slunci si můžeme prohlížet skalní město oděné "jen tak" do změtí holých větví, a vidíme, co jindy vidět není. Stánky s občerstvením jsou zavřené, Valdštejn se otevře až o Velikonocích, ale vlastní kávová termoska  to zajistí. Březen je dobrý na výpravy. Nikde žádní výletníci, lesní ticho příjemně podbarvuje veselé jarní cvrlikání ptactva, a můžeme se tak v klidu oddat uvolněnému přemýšlení. O čem přemýšlet například při bloumání v Dračích skalách? Třeba o tom, jestli nemáme pod nohama suterén.

K termosce s kávou přibalíme báječnou knihu "Tajemné podzemí, díl VI - Východní Čechy", a pro povzbuzení  badatelského morálu  rozvernou knížečku "Temní ilumináti" od J.Pohunka. A vyrazíme do Dračích, protože tudy možná vede trasa dálkové tajné chodby z Trosek do Turnova. Nač zapírat - jsme o tom přesvědčeni.

Nejlepší informace jsou z lidových pověstí, neboť pokud pověst přetrvala staletí, jde o událost hodnou vyprávění, a tudíž alespoň ze základu pravdivou. Jedna z takových pověstí říká, že na břehu Žehrovky poblíž Vyskře stávala tvrz. Oblehl ji nepřítel, a posádka neměla naději na záchranu. Dcera pána tvrze sestoupila do podzemí a tajnou chodbou se dostala hluboko do lesů a do Turnova, odkud přivolala pomoc. Podle pověsti byla chodba někdy tak nízká, že dívka musela lézt po čtyřech, a samozřejmě postrádala přijatelně dýchatelný vzduch.

Ochotně odsouhlasíme, že na každém šprochu pravdy trochu, a kniha "Tajemné podzemí" se svým pojednáním o síti tajných podzemních chodeb ve východních Čechách (hlavně o linii Jičín - Turnov, vedoucí přes přilehlé hrady, tvrze, statky a církevní stavby) tuhle myšlenku podpoří. Nešlo sice o podzemní tunel typu metra, ale o propojenou soustavu chodeb únikových, leckdy vedoucích i na povrchu "hluboko v lesích". V dobách válek, a že se jich odehrálo hodně včetně husitských, byly tajné podzemní chodby pro panská a církevní sídla nezbytností.

Původní hrad na místě zámku Hrubá Skála měl únikovou a zásobovací tajnou chodbu v Myší díře, uzounké skalní rozsedlině.  A.Sedláček ve svém díle "Hrady, zámky a tvrze království českého" o Myší díře praví: " Po obou stranách viděti jest dlouhé i malé čtverhranné vřezy ke vrážení roždí, jímž sluje tato na nejednom místě zavřena byla, též k nastrkání trámů k lešením anebo podlahám a jiným nám neznámým věcem." Pro nás tyto "věci" nejsou neznámé - nějakou stavbou musel být vchod do Myší díry utajen (možná byl součástí nějaké obranné věže). Teprve Aehrenthalové nechali tajný průchod v Myší díře upravit na turistickou cestu. Své nejasné informace o tajné únikové chodbě má i Valdštejn. Ale podezřením, že taková chodba někde pod Valdštejnem existuje, veškeré úvahy končí.

 Dálková podzemní chodba, která propojila (s Troskami na jedné straně a s Turnovem na druhé) oba místní hrady, bezpochyby vede pod hruboskalským skalním městem. Když se rozhlédneme, kudy by mohl posel spěchající z původního hradu na Hrubé Skále vstoupit do dálkové chodby, nabízí se puklina ve skalní věži Řetězová, dříve Prokopova. Je to skála, která oplývá divnými pověstmi a znameními. Podle esoterických znalců má její skalní puklina nebo spíš jeskyňka schopnosti nasávat vědomí člověka do podzemí, a aby tomu bylo zabráněno, byla do pukliny zasazena socha sv.Prokopa, a mělo to být v roce 1735 za panství Valdštejnů. Tento patron horníků měl připomínat tragickou událost při stavbě silnice do Podháje, ale byl to ten pravý důvod? Rejdící hejno démonků po stěnách pukliny navádí spíš na nějaké ty "podzemní" myšlenky. Puklina sama není zajímavá, není nutné ji blíže zkoumat, stačí cokoli, co umí fotografovat s bleskem, a poznáme sami, že uvnitř se žádný poklad ani vstup do podzemí nekoná. Ale co se koná - to je ještě větší záhada. Ze stěn totiž samostatně vystupují ocásky čertíků démonků se šipkami na konci (v barokních časech se čertíkům a dráčkům takové šipky sochařily, mají je například i čertíci na Karlově mostě), a ty šipky ukazují dovnitř pukliny. Některé dosti významně. Ale na smůlu ohledně jásání nad odhalením tajemného znamení, každá si ukazuje někam jinam. Možná, že ve směru šipek bývaly nějaké k odpírání zlu navádějící nápisy, které čas a písek odvály...

Kampak asi mají čertovské šipky vést pohledy návštěvníků?

Ten správný vstup do podzemní chodby pod Prokopovou skálou, zmiňovaný v jednom stařičkém průvodci, je sice také v puklině, ale zvenčí, v rovné skalní stěně směrem ke Dračí věži a Zubu.  Vstup do chodby je prý zasypán, a eroze ze svahu za ta dlouhá staletí dolní část pukliny zcela pohltila. Možná, že se nejednalo přímo o nástup na jezdící schody do podzemní stanice "Hrubá Skála", ale o větrací otvor. Takových větracích otvorů by mohlo být na dálkové trase Trosky - Turnov víc. Jen přijít na to, kde jsou...

Při zeleně značené cestě od Myší díry ke Dračím skalám se nachází jistě největší hruboskalský obrazec vyrytý do pískovce, nepočítáme-li Kopicovu galerii. Je to postava tančícího zbojníka, zabírající celou jednu stěnku balvanu na vršku v Zámecké rokli. Rytina je nejlépe viditelná v poledním světle právě na jaře, kdy jsou okolní stromy bez listí, a mechu je málo. Během roku, zvláště pokud je deštivý, zbojník zmizí v mechovém koberci ve stínu stromů, a návštěvníci ho míjejí bez povšimnutí.

Jak se dostal tančící zbojník do Zámecké rokle? To se dá odvodit z jeho figury, nápisu "Vojáci Slováci" a dvouletých letopočtů základní vojenské služby, počínajících klíčovým rokem 1954. V tom roce skupinka slovenských vojáků, kteří nastoupili na vojnu do Olomouce, uspořádala o Vánocích sváteční vystoupení zpěvů a tanců. Z vánoční besídky vznikl taneční kroužek, a posléze Vojenský soubor písní a tanců Jánošík, který jen o rok později začal vítězit na folklórních přehlídkách. O souboru byl natočen krátký film "S puškou a valaškou", a na skvělé vystoupení Jánošíka v televizi s jeho "Zbojnickým tancem" se jistě pamětníci stále pamatují.

V padesátých letech byl zámek Hrubá Skála změněn nejdříve na školící středisko, a později na výběrovou zotavovnu. Konaly se tu různé konference, a je tedy pravděpodobné, že vojáci ze souboru tady nějaký čas pobývali, třeba na setkání folklorních seskupení, a po vzoru loutkářů a Jiřího Trnky zachytili stopu svého pobytu do skály, opakovaně po pětileté období až do roku 1958. Rytina tančícího zbojníka vzala jednomu z balvanů pod zámkem přírodní půvab, ale na druhou stranu je zvěčněnou připomínkou, že před skoro šedesáti lety byl velice populární jeden taneční a pěvecký kroužek slovenských vojáků základní služby...

Rytina tančícího zbojníka

Ke zbojnickému balvanu vede cesta Zámeckou roklí

Tajemství jara

Zaslechl jsem známou píseň.

Kvetly klasy. Včelí let

o kalíšky zvonil snivě.

Skřivan ke studánce slét´

ssál z ní zvolna třpytný nápěv.

Vánek vonný, veselý

prudce zadul do jabloní,

aby růžněj´ hořely,

třešně bílé rosil stříbrem,

vůní pole jetelí.

Zaslechl jsem známou píseň.

Od severu táhl stín

zachvěl se a padl tiše,

tiše, tiše do květin...

M.Silen, 1899

Hruboskalský značkovník

Pod jedním z valdštejnských mostů je žlutá značka skoro symbolicky připojena na pískovcovém kvádru ke stařičké turistické památce. Jedná se o orámovanou rytinu se šipkou uprostřed, ukazující směr z Valdštejna po silnici. Už jen nepatrně je viditelné, tu byl nápis "Sedmihorky 3 km". Ve spodní polovině rytiny je další název cíle, bohužel nečitelný, snad to byla podle naznačeného počtu písmen Doubravice.

Z pozdějších úprav zůstaly zbytky šipky zvýrazněné červenou barvou, a doplněný modrý "Podháj".

Citát na rozloučenou: "Z původních sklepů se nic nezachovalo a jejich nynější stav neodpovídá ani sklepům z počátku výstavby zámku. Jak však říkají senzibilové, kteří v kraji zkoumali podzemí, podle zjištěných náznaků podzemních chodeb bylo podzemní spojení s hrady Trosky a Valdštejn."

- z knihy "Tajemné podzemí, díl VI - Východní Čechy" o zámku Hrubá Skála

Hlavní stránka