Jsou zvláštní, jiné než ostatní, vyrostly do výšky přes čtyřicet metrů, jsou opředeny záhadami a nejsou za korunami stromů pořádně vidět.  Dračí věž a Dračí zub. Dračí se nazývaly odjakživa, už v době, kdy se o nich lezcům ani nezdálo. Byly tak nazvány podle bájné pověsti, která je ozdobou turistických průvodců.

 Na skále měly hnízdo draci, kterým majitel Hrubé Skály (nevíme který) předkládal panny k obědu. Když došla řada na dcerku majitele, usilovali za tučnou odměnu rytíři a páni ji před draky zachránit. Bohužel si s nimi draci lehce poradili. Zahnat draky se  povedlo až jednomu panošovi, jenž byl na hradě uvězněn a měl, proč to nepřiznat, silnou motivaci. Pomocí dřev, která kladl do stěn rozeklaného Zubu, vylezl odvážlivec na vrchol, mečem pobil dráčata,  a draci znechuceně odletěli (někdy se mluví o orlech nebo supech, aby příběh byl věrohodnější, ale v tom případě by se jistě skály nazývaly Orlí nebo Supí).

V příběhu o dracích jsou nejasnosti. Proč útočit na draky zezdola, když bylo možné celkem pohodlně zasypávat dračí hnízdo ohnivými šípy z Mariánské vyhlídky? Proč neskolit draky stejným způsobem, jakým to udělal princ Bajaja, to je počíhat si na ně v čase oběda? Proč draci zbaběle odletěli a panošovi to za  pobitá mláďata nespočítali? No nic, nebyli jsme u toho.

Jedna pohádka končí a druhá začíná. Když byl majitelem panství František Josef Jiří z Valdštejna, stavěla se silnička z Hrubé Skály do Sedmihorek. V Dračích skalách, při ražení silnice napříč pískovcovými bloky, došlo k neštěstí. Majitel panství dal na památku události umístit do skalní rozsedliny vedle Dračího zubu sochu sv. Prokopa, patrona horníků. To se stalo v roce 1735.

 To je oficiální vysvětlení, proč území Dračích skal posvěcuje přítomnost katolického světce. Ale nebyla  nešťastná událost jen záminka ke gestu, aby Dračí skály viděly, kdo je tady pánem? Protože - kdo ví, jak to tady chodilo v pohanských dobách?  Dračí zub mohl klidně být retranslační stanicí Čertovy ruky pro spojení s Troskami nebo dokonce s posvátnou horou Tábor. Poloha ideální, vrchol pěkně placatý, mohla na něm dokonce být umístěna i hranice dřeva (viz třetí díl Pána prstenů) a přístup pro příslušnou hlídku komínem po dřevěných trámech bez problémů. Ostatně to zůstalo zvykem - ví se, že po trámech se vylézalo na vrchol Dračího zubu i v devatenáctém století.

Pokud tedy pověsti udržovaly v paměti lidu pohanské poslání Dračích skal, jistě se to nelíbilo křesťanským majitelům Hrubé Skály. Kam jinam se obrátit o pomoc, než ke sv.Prokopovi, který měl už své zkušenosti s Čertovou rukou? Takže je to zásluha přítomnosti světce, že je pěkně ukázáno, kde se nacházely pohanské svatyně ...

Socha sv.Prokopa byla původně za laťkovým plůtkem a třímala berlu. Světec je oblečen do krásného barokního hávu s pláštěm a mitrou - mitra má uražený vršek, jak se nejspíš do světce pokoušel někdo trefit kamenem.

Pravou rukou ukazuje světec na sebe, v levé ruce zřejmě třímal kříž (jak měl ve zvyku při orbě s čertem). Levá ruka byla již kdysi opravena, ručička doplněna, a znovu uražena. Jakoby to byl vzkaz přes staletí - i v dnešní moderně nevěrecké době někomu záleží na tom, aby pohanské Dračí skály neobtěžoval křesťanský symbol ...

Sv.Prokop stojí na plochém kameni, kterým pod sebou drtí zlo v podobě draka. Drak má nazelenalou hlavu, zákeřně se zakusuje světci do podsazení roucha, a jeho tlapy, čouhající z pod kamene, se snaží světce drápnout.Stěnky kolem sochy sv.Prokopa jsou pokryty zbytky reliéfů  všelijakých oblud, hadů, štírů a  draků ... V devatenáctém století se skalní útvar tří navazujících věží, v němž je jeskyňka se sochou, nazýval Skála sv.Prokopa a bylo zde vytesáno několik umělých stupů. Věže byly později horolezci přejmenovány na Řetězovou.

Prostor kolem Dračích skal byl dějištěm bájné bitvy v jedenáctém století, bitvy mezi saskými voji a selským lidem, vedeným Benešem Heřmanem. Bitvu rozhodlo to, že na Sasíky se s vrcholů skal snesl "nepřetržitý déšť skalních balvanů". Nějak mnoho bojů dobra se zlem se odehrálo, byť imaginárně, na tomto místě!

Ale zvláštního magického prostředí v Dračích skalách si už nikdo nevšimne. Je tu hojně ruchu, dětského křiku, pobíhání psíků, a o kus dál se hází šiškou do okna Osudové. Ještě tak návštěvníci zaregistrují fakt, že sv.Prokopovi chybí levá ruka. Projíždějící cykloturisté mají jiné starosti, řítí se ze zatáčky do zatáčky, a s nejistotou v očích začínají brzdit před sešupem do Sedmihorek. Mimochodem, víte, že draci jsou symbolem skrytých pokladů, síly Země, síly válečné a podobně? Ještě jednou a důrazně: symbolem skrytých pokladů?  Nezapomeňme, že sv.Prokop uměl s finančními prostředky dobře zacházet. Takže - co je vlastně zakódováno v Dračích skalách???

Víte, jak se pozná, že jaro je za dveřmi? Když se na

www.hruboskalsko.cz

objeví termín otevírání Skaláku.

 Letos přijde jaro 18.dubna!

Ještě chvíli, ještě chvilku, bude zima tahat pilku, a pak se na celém území Českého ráje konečně otevřou dosud zazimované stánky s občerstvením!

Sv. Prokop

Je uznáván jako patron Čech, horníků a rolníků. Jeho svátek se slaví 4.července. Žil na začátku jedenáctého století jako poustevník a proslul úspěšným bojem proti zlu. Legenda o něm praví, že ho lidé viděli orat s pluhem, do něhož zapřáhl samotného čerta. Světec měl v ruce kříž. Tato scéna nejspíš souvisela s jeho krédem: pokud člověk vše koná pro Boha, může přemoci i zlo.

Sv. Prokopa náhodou na lovu potkal kníže Oldřich a po rozhovoru s ním ho učinil svým rádcem. Daroval mu prostředky k založení sázavského kláštera. Sv. Prokop zemřel přirozenou smrtí a je pohřben na Pražském hradě v  kostele Všech svatých.

 veverak.obecny@seznam.cz

Dostala jsem dotaz ohledně fidorky u kafíčka. Jedna pozorná čtenářka se domnívá, že přítomnost fidorky u kafíčka je tajné znamení pro zasvěcené osoby. Ano, je to tak, fidorka má skrytý dorozumívací význam.

Hlavní stránka