V roce 1873, v době slávy sedmihorských lázní kvetoucích pod péčí dr. Šlechty, napsal Gustav Pfleger Moravský svůj poslední román "Paní fabrikantová". Na pozadí vztahů dělnictva a zaměstnavatelů se v něm rozvíjí komplikovaný a tragický milostný vztah krásné paní Boženy, ženy továrníka Šebora a bývalé dělnice v přádelně, a mladého poněkud záletného hraběte Alberta.

Gustav Pfleger Moravský onemocněl v mladém věku tuberkulozou a zkusil ji léčil ve vodoléčebných lázních Sedmihorkách. Prostředí lázní a okolní krajina ho okouzlily natolik, že část příběhu krásné paní Boženy a hraběte Alberta situoval právě do Sedmihorek, a to v souvislosti se zábavným a rušným životem lázeňské společnosti. Už jenom příjezd do Sedmihorek, zřejmě od Jičína, kterým Gustav Pfleger Moravský knihu začíná, je ohromně působivý:

Od krajského města J** vede pěkná silnice k severozápadu v šedomodré hřebeny hor, které tvoří první výběžky velebných Krkonoš. Na mezích, táhnoucích se podle silnice, vítá nás zde onde ještě milé jarní kvítko jako opožděný a zapomenutý dárek uprchlého máje, jenž tím více oku lahodí, čím méně se ho cestující nadá. Jabloně, vroubící hluboké příkopy svým bujným listím, oživují jednotvárnost bílé čáry, která obíhajíc výšiny a svážejíc se s úklonů, podobá se obrovskému hadu a zarývá se tu a tam v mohutné boky strmých skal. Dál a dále rozkládá dlouhá svá ramena, tu mizí na chvilku v bujné zeleni rozbíhajícícho se lesa, tam opět vyhlíží ze skalnatého ústupu a krade se nad prohlubní, znamenanou dlouhým zábradlím anebo po straně vyvstávajícími žulovými koly, takže se zdá, jako by velké zuby se draly z jejího pokraje. Konečně zmizí úplně zrakům v modré dáli a objeví se teprve, až spatříme nový údol za vysokým úvalem, jenž znenáhla za námi ustupuje.

Ve druhé kapitole je spisovatel už naprosto konkrétní a bez pochyb je k poznání, o jaké lázně se v knize jedná, i když místní názvy začíná velkým písmenem a doplňuje hvězdičkami:

Lázně S** mají překrásnou polohu. Ještě nedávno málokdo o nich věděl, ale za několik roků podařilo se správě a lázeňskému lékaři, získati jim nijak všední pověsti. Na léto se tam sjíždí nejen velká část skutečně chorého obecenstva - ba i velmi mnoho zdravých hostí tam zavítá toliko pro změnu místa a povětří, pro krásné výlety, jež podnikati náleží takřka k potřebám letního období.

Hrabě Albert, jenž byl ztrávil asi dvě léta na cestách, vracel se z ciziny a chystal se jeti na svá panství. Tu ho došlo v Drážďanech pozvání od přítele majora Wetzdorfa, aby se zastavil na několik dní v S**kých lázních, kde prý ho očekávala veselá společnost a dobrá zábava.

Albert si dal říci. Ježto ho nic nenutilo k tomu, aby vedl přísné porady s časem, zajel do S**kých lázní a trávil již třetí týden v onom rozkošném hnízdečku tichého a zahálčivého života. Lahodilo mu jaksi, že se mohl úplně oddati bezstarostné nečinnosti a že si mohl odpočinouti po cestách, které udržovaly mladého muže v neustálém rozčilení.

"Cítím se v tom hnízdě tady opravdu jako doma," prohodil Albert druhý den po svém příjezdu k svému příteli, sedaje na dřevěnou lavičku u širokého, zarudlým pískem posypaného chodníku. "Jsem ti věru zavázán díky, že´s měl neobyčejně dobrý nápad a že´s mě sem pozval."

Kdo by nechtěl být v kůži hraběte Alberta? Gustav Pfleger Moravský ale nechtěl napsat milostnou idylku - k popisu cílené zahálky hraběte Alberta dává v románu protiklad - popis vyčerpávající práce dělníků v přádelně, kterou vlastní manžel paní fabrikantové.

Gustav Pfleger Moravský byl český prozaik, překladatel, básník a dramatik. Narodil se  27.července 1833 v Karasíně u Bystřice nad Pernštejnem a zemřel 20.září 1875 v Praze, dva roky po napsání "Paní fabrikantové". Bylo mu 42 let.

V současné době si asi těžko někdo oblíbí jeho literární styl, příslušný do své doby, totiž trochu naivní a romantický. Ale přesto má román co říct i současné generaci - když se začtete do začátku páté kapitoly, jistě se vám vybaví ranní nálada v lázních, příslušně romantická a poetická dřív, než otevřou bývalou Selskou jizbu a stánky s občerstvením:

Rozkošné jitro vstalo z modrých hor. Čerstvý vzduch líbal květiny tisící perlí obsypané, ježto v slunci se leskly jako duhové paprsky. Tichý vánek laškoval s korunami stromů a hovořil sladkým šustem, jako by vyprávěl o krásných snech uprchlé letní noci; po dešti vše bylo tak svěží, tak kypré, jako by se bylo podruhé narodilo. Celý kraj se stkvěl v plném lesku a kypěl bujarou zelení.

Gustav Pfleger Moravský - "Paní fabrikantová" 1873

Ještě chvíli, ještě chvilku,

bude zima tahat pilku ...

Uplynulo 64 let od smrti

spisovatelky Vlasty Štáflové

Po poledni 14.února 1945 duněly nad Prahou bombardéry. Ten den zemřela se svým manželem malířem Otakarem Štáflem ve vlastním domě spisovatelka a horolezkyně Vlasta Štáflová.

V roce 1945 byla poprvé vydána její kniha "Kavče z Dračích skal". Není v ní uvedeno, zda se této události spisovatelka dočkala ...

Zbytek plotu obory?

V dobách, kdy se promenádou v Sedmihorkách procházel Gustav Pfleger Moravský, byla velká část Hruboskalska uzavřena do obory. Hned nad budovami lázní se táhl plot. Na Pramennou cestu se muselo vcházet vrátky v oboře, a zrovna tak na druhé straně skalního města pod Valdštejnem. Po plotě obory nejsou žádné známé stopy - snad  zbyl jen tenhle vytesaný otvor po sloupku poblíž lázní.

 veverak.obecny@seznam.cz

Dostala jsem dotaz ohledně převráceného pohledu z vyhlídky na Kapelu. Tuším, že jsem se nad tím pohledem nadšeně rozplývala v zápisku "Druhý nejslavnější photo point na Hruboskalsku."

Jak je vidět na ilustračním obrázku, není to až takový nesmysl. Převrácený pohled, kdy se Kapelník dostane do "zlatého řezu", dodá fotografii hloubku, účinnost a dramatičnost. Zvláště tehdy, když se od západu (na obrázku vpravo) valí přes Skalák bouřkové mraky. Problém je jen v tom, že převracet skutečnost se dá jen u scenérií, které nikdo moc nezná, a to není tento případ. Ale v každém případě je obrácený pohled na Kapelu působivější a hezčí než ve skutečnosti. Zase můžeme žehrat na ty druhohory, že to špatně zařídily ...

Hlavní stránka