Nějací návštěvníci Valdštejna se spletli, a místo po Poutnické cestě, která by je dovedla k jejich autu na parkovišti v Pelešanech, se vydali opačným směrem po silnici k Sedmihorkám. Zastavili se až na rozcestí, kde se valdštejnská silnice rozděluje do dvou směrů - vpravo do lázní a vlevo do Pelešan. V nejistotě se zeptali kolemjdoucího:

"Prosím vás, kudy se dostaneme na parkoviště pod Valdštejnem?"

Ochotný kolemjdoucí jim ukázal správný směr, a podotkl, že si teda hodně zašli. Paní nebyla se silničkou spokojena:

"Z té silnice asi nic zajímavého neuvidíme, že?"

"Je to samej les..." připustil kolemjdoucí. "Ale když půjdete rychle, budete na parkovišti za chvilku..."

Výletníci se zatvářili zklamaně, jakoby nucená procházka obyčejným lesem pokazila výlet, a spěšným krokem odkráčeli do Pelešan. Opravdu je úsek asfaltové spojnice Sedmihorky - Pelešany, vedoucí pod hřebenem Předního Skaláku a Valdštejnem, tak nudný, že je potřeba ho projít co nejrychleji? Ani náhodou! V tomhle kraji se vždycky něco zajímavého najde.

Na pohlednici asi z r. 1916 je vidět, jak vypadá valdštejnský hřeben nad silnicí do Pelešan.

Pokud jsme okolnostmi nuceni projít stejnou trasou z rozcestí pod valdštejnským hřebenem do Pelešan (zhruba 1,5 km), stejně jako ti nevděční výletníci, čeká nás zážitek skoro vzrušující. Sice žádné monumentální pískovcové útvary, žádné rozsáhlé skalní město, ani vysoké věže s hladkými stěnami, ale nepřetržitá drobná mozaika přírodních i pamětních zajímavostí.

Na obrázku je rozcestí pod Valdštejnem, odkud se vraceli na parkoviště do Pelešan zbloudilí nevděční výletníci. Na rozcestí je informační tabule PR a zbytky původního rozcestníku.

Silnice je sice spojnice lázně Sedmihorky - Pelešany, ale zřetelně víc automobilů odbočuje ke hradu Valdštejnu. Nejspíš to způsobují četné svatební obřady.

Celý dlouhý svah pod silnicí až k Pelešanům míval hezký název "Přední pastvišťata". Na rozdíl od "Zadních pastvišťat", která se rozkládala po celém lese mezi oblastí Maják a autocampingem v Sedmihorkách.

Nad silnicí vidíme jako ozdobnou krajku vykukovat skalky Předního Skaláku. Tato řada skal měla předtím půvabný název Hřebínek (319 m n.m.). Hřebínek začíná  u rozcestí, a končí krásnou vysokou věží Kočičí hlava naproti Valdštejnu.

Pod silnicí jsou romantické průhledy do okolí až ke Kozákovu. A taky první balvan u cesty. Silnice je lemována podobnými balvany skoro nepřetržitě, a není žádný, který by nebyl poset rytinami návštěvníků. Mísí se dohromady stopy těch starožitných a zaniklých, i dobře čitelné nápisy novější. Víc než jinde je tu  vyrytých srdcí - dalo by se říct, že asfaltka do Pelešan je vrchovatě láskyplnou, když se k těm rytinám připočítají i pocity snoubenců, jedoucích ve svatebně ozdobených automobilech k obřadu na Valdštejn. A rovněž výkřik "MILUJU DOMINIKU" na jednom z mnoha balvanů.

A je tu první zastávka u zajímavé skupiny nízkých skalek. Je to příjemné místo, a jistě se tu návštěvníci zdržovali déle, neboť skalky jsou popsány "od hlavy k patě". Jeden z balvanů slouží jako dětská skluzavka a je ozdoben roztomilým brontosaurkem se jménem ŠÍMA.

Pohodlná silnice pokračuje procházkou dál lesem, ale opatrnosti i na tak příjemné cestě není nikdy dost. Vede tudy cyklotrasa 4078, spojující Turnov a Trosky přes Valdštejn, zámek Hrubá Skála a Vidlák. Cyklisté jsou v lese pěkně rozjetí, na asfaltovém povrchu téměř neslyšní, a při nenadálém houknutí do ucha "Dobře-li tudy na Turnov?" je třeba dát si pozor, aby nás leknutím neranila mrtvice.

Pomalu se ocitáme pod Valdštejnem. Nacházíme sice nenápadné, ale zato záhadné seskupení tří pískovců, na první pohled poněkud nepřirozeně sestavených. Na povrchu nejsou žádné rytiny, což je vzhledem k balvanovitému okolí, které vypadá jak školní písanka nepořádného žáčka, zvláštní. Důvodem je možná určitá tisnivost tohoto místa. Pobyt mezi těmito skalkami je nepříjemný, a možná proto se tvůrci rytin raději nezastavují. O tom, co vyvolává takové pocity, pojednává knížka "Kam za příšernými strašidly a jejich ohavnými rejdišti" Evy Obůrkové, kterou čtenářům vřele doporučujeme. Balvany jsou z jiného pískovce než ty okolní, a toto trojbalvaní má i záhadné "díry", a co víc, jeden skrývá i jakousi unikátní vertikální pseudovoštinu, což by mohlo znamenat, že ten největší z balvanů je tvořen ze dvou, postavených na sebe. Možná zbytky "něčeho", co stálo pod hradem...

Další zajímavostí vedle silnice je hraniční kámen. Pozemek má číslo 97, jak udává rytina s hraničním křížkem.

A pak už jsme přímo pod Valdštejnem, a mezi stromy vidíme známý pramen, údajně s léčivou vodou. V každém případě je vodá pitná, jak je úředně potvrzeno na vývěsce. Pramen má jednu zvláštnost. Teče jen když se mu zachce, lépe řečeno, když čerpadlo nad ním mu to dovolí. Jestliže voda neteče, sedneme si vedle na lavičku, a počkáme, až zase začne. Netrvá to dlouho.

Za pramenem narazíme na vzácný jev, a sice na spirálovitě rostlý buk. V okolí je takto rostlých buků víc, a jeden takový strom se nachází i v rokli Panenka pod hotelem Štekl. Zatočený buk pod Valdštejnem je zaznamenán v knize J.Kroči a M.Holečkové "Tajemná místa Jizerských hor a Českého ráje", jeho fotografii je dokonce věnována celá stránka knihy! V knize se o tomto valdštejnském buku praví:

"V lese asi 300 metrů od značky se zákazem po pravé straně (od parkoviště v Pelešanech - pozn.) návštěvníkovi neunikne obrovský starý buk se spirálovitě stočeným kmenem. Vyrostl v místě se silným energetickým vírem a patří mezi nejzáhadnější stromy Českého ráje. Člověk by v takovém místě dlouho nepřežil, strom tam ale spokojeně a majestátně roste už hodně přes sto let, i když dnes už je také vyschlý a skoro bez života."

Buk má zrcadlit energii, která má vířivý charakter. Zajímavé je, že pro zrcadlení si příroda vybírá jen buky, a že stromy v blízkém okolí snášejí zemní vír bez problémů.

Kilometr a půl cesty máme skoro za zády. Ještě potkáme poslední bludný balvan, který na vrcholu rovněž nese značku katastrálních hranic a roztomilou "vybledlou" rytinku KONDELÍCI (snad pozůstatek nějakého výletu rozverných starších pánů), a jsme na Poutnické cestě, která ze silnice odbočuje nahoru k Valdštejnu.

Potom se už mezi stromy projasní, a vidíme parkoviště v Pelešanech. Dokázali jsme, že bloudící výletníci, prahnoucí po turistických zážitcích, jich mohli mít plnou hrst, kdyby se ubírali k autu pomaleji a pozorně se dívali kolem sebe.

Kdepak Hruboskalsko - tady i obyčejná lesní silnička skrývá mnoho výletnických tajemství!

U parkoviště v Pelešanech

Takhle vypadala silnice pod Valdštejnem v prvním desetiletí dvacátého století. Příjemná polední procházka, a jak je vidět, les ve svahu byl vykácen, takže bylo vidět na Kočičí hlavu a posléze si na zdi hradu.

Pohlednici vydal turnovský nakladatel Hendrych, a poslala ji v časech první světové války, konkrétně 20.5.1916, z Turnova jistá Pauli Korseltová velectěné slečně Milušce Vintrychové v Noutonicích s tímto droubounce psaným textem:

Drahá Miluško!

Jsem návštěvou v Turnově, odkud Ti zasílám srdečnou vzpomínku. V neděli pojedu zpět do Náchoda. Děkuji Tobě za milou vzpomínku, odpusť, že teprve odpovídám. Jak se Ti stále daří? Zdali i u Vás se jeví takový nedostatek o vše. Ještě při nynějších starostech. Můj bratr je nyní na Itals. frontě. Starostí nám přibývá, neb musel opět rukovati švagr Kořán. Švagr Hnátek jest na Ruském bojišti. Dej Bůh, aby se zdrávi navrátili. Prosím, vzpomeň na mne zase příležitostně párma řádky. Jsou mne vždy Tvé vzpomínky velmi milé. Srdečně Tě zdraví Pauli Korseltová

Snad se slečna Pauli při všech vážných starostech mohla vydat z Turnova na procházku do skalního města, a jistě to bylo právě tou silnicí, která je zachycena na pohlednici, a kterou jsme si právě také jen tak po obrázcích prošli...

Tmou ční věž, obra prst,

a měsíc, zlatý kámen,

jejž Titan, v zraku plamen,

kdys ve tvář bohu chrst´.

A hvězdy, věží hrot

kde protrh´ noci clonu,

 v jisker milionu

 září o závod.

O.Auředníček, 1889

Hruboskalský značkovník

 Na rozcestí pod Valdštejnem jsou stále ještě zbytky původního rozcestníku v podobě dřevěných tabulek. Každým rokem se tabulky ztrácejí víc a víc...

Citát na rozloučenou: "Vybavení: turisté s sebou potřebují především pití, protože pramenů v pískovcovém terénu je málo. Horolezci si s sebou berou lano, lezecké boty, jistící smyčky a karabiny."  - návod na návštěvu Hruboskalska z outdoorového průvodce, 2007

Hlavní stránka