T

 

 

Hlavní stránka

 

Březen 2010

 

 

Canc na uvítanou:  "Až se sejdem znovu pod stromy v hebké trávě, slunce všechny mraky rozlomí vánkem hravě" - Wabi Ryvola, "Bílá, bílá"

  

 

Příběh jednoho kresleného vtipu

Letošní rok má pro ctitele Wabiho Ryvoly  "pětkově zakulacený" význam. Wabi Ryvola se  v této roční době před pětasedmdesáti roky narodil a před patnácti roky zemřel.

Při vzpomínkách na zlaté časy hobousáckých vystoupení a drsný zvuk Wabiho kytary se vtírá do mysli i jeden moment ze Svojšického slunovratu v roce 1984, který byl inspirací pro vznik jednoho  kresleného vtipu s Mackem, Hafíkem a Péťou.

 Tehdy bylo horké podletí a trampský národ se v nebývalém počtu jak diváků tak účinkujících sešel na festivalu trampských písní "Svojšický slunovrat". Letně muzikální pohoda, slunečné počasí včetně červánkového soumraku, bohaté zastoupení stánků s občerstvením - mnozí kamarádi z radosti nad takovou událostí to s konzumací alkoholu přehnali a odpočívali v trávě u cest jako padlí bojovníci. Ti, co nepodlehli, pobíhali v davu s cancáky a pasovali se do role hojných lovců autogramů. A že bylo ve Svojšicích celebrit trampské hudební scény nepočítaně, není třeba se zmiňovat!

Wabi Ryvola v tom snivém soumraku stál v davu u jednoho stánku s občerstvením, opřen o pultík, před sebou sklenici, zamyšleně pohlížel k podiu a naslouchal produkci spřátelené kapely. Kolem stánků pobíhali pejskové - tehdy ještě nebyl populární diskriminující dodatek k programu podobné akce "nechte své chlupaté kamarády doma" - a jeden ze psíků rozverně zadrápal Wabiho na nohavici džín. Wabi se s úlekem otočil. Když viděl, že útok na nohavici pochází od roztomilého psíka a nikoli od padlého bojovníka plazícího se ke zdroji,  ulehčeně zvolal: "Kuš, potvoro!" a znovu se nerušeně věnoval dumavému naslouchání a své sklínce.

A inspirace byla na světě v podobě obrázku Macka a Hafíka ve svojšickém areálu:

"Autogramy účinkujících v cancáku nás nezajímají My totiž sbírámé hezké a nevšední zážitky. Například dnes nám řekl: "Kušte potvory!" samotnej Wabi Ryvola!"

Za pár let obrázek ztratil aktuálnost a upadl v zapomnění.

Velkolepé zahájení trampského festivalu "Svojšický slunovrat"  - zpívá se Vlajka a v areálu jí vzdává čest na deset tisíc oplavkovaných trampů

Jen pro zajímavost - stánky s občerstvením projevily pochopení pro potřeby tisícovek trampů nocujících pod širákem ve svojšickém areálu a byly otevřeny až do rána. Ovšem s ohledem na zaměření poptávky se prodával jen rum a párky.

Na webkových cestách - Šklíbino království

Po řadu let provázejí trapsavecké sborníčky a ostatní "propagační" materiál rozkošné postavičky trampských múziček, lesních víl v turistické obuvi a potměšilých koček, nakreslené rukou známé spisovatelky a ilustrátorky Evy Šklíby Obůrkové.

Konečně jsme se dočkali i jejích internetových stránek a tak honem na adresu

http://www.skliba.cz/

ať víme, co pěkného k počtení, pokoukání a inspiraci nám Šklíba připravila. Šklíbina patchworková zahrádka je nepřekonatelná! Pokud při pohledu na Šklíbinu tvorbu zažijete déjà vu, je to správný pocit. Měli byste si připadat jako ve vašem oblíbeném knihkupectví - všechny tyto prodejny mají Šklíbiny průvodce a doporučení na výlety vždycky na nápadně viditelném místě, vyhrazeném pro bestsellery. No, a na Šklíbiny povídky se vypravte na stránky sdružení Avalon nebo na www. folktime.cz

Trapsavcem snadno a rychle!

Pro letošek je už poštovní schránka Avalonu pro příjem soutěžních prací uzavřena. Takže si chvíli odpočineme od klávesnice a projdeme se přírodou - o tom je taky pěkný námět na rady psavcům začátečníkům.

Rada osmnáctá:

„Pohled nahoru, pohled dolů"

Stalo se vám někdy, že po přečtení byť vydařené povídky jste se cítili unaveni? Jakoby vysíleni náročným tělocvikem, s těžkou hlavou a ukroucenýma očima? Tento jev je následek působení dnešního tématu našich pouček - literárního popisu krajiny.

Moderní próza preferuje popis jakoby "filmový", tj. střídání záběrů, celků, polocelků, detailů - například první věta pojednává o modrém nebi, druhá o muchomůrce u cesty, třetí  o lávce přes potok ... hezká metoda, ale má svá  úskalí pro toho, kdo v ní není pocvičen. Pošleme Kida do přírody na obrázku a sledujme, jak se běžný psavec začátečník potýká s jejím popisem

Kid hleděl daleko do krajiny, na pěšinu v trávě a nádherně modré nebe. Líbily se mu ježaté huňaté smrčky zastíněné kopcem a vysoká rozvlněná tráva. U jeho kanad začínala stezka vedoucí k temnému kopci v dálce, vlnila se travou jako neposedné hádě, a modrá obloha s pásmem laškovných mráčků zvala Kida blíž k obzoru.

Čtenář je textem nucen se nejdříve podívat dolů, potom nahoru, před sebe, dolů, ještě víc dolů, nahoru, dolů a konečně zase nahoru. Krční páteř dostane zabrat.

Necháme čtenáře se zmítat a popřemýšlíme, jak mu Kidovo zírání do krajiny  zpříjemnit. Domnívám se, že jsou tři druhy popisu krajiny, které to umožní:

 

1. Využití tzv. "zlatého řezu" - Kid pohlédne nejdříve vpravo před sebe a pak v uhlopříčce postupuje přes ježaté vršky smrčků do levého horního rohu na temný obrys kopce.

 

 

 

 

2. Kidův pohled do krajiny nejdříve přitáhne místo nejsvětlejší (obláčky), potom další světlá místa (pěšina)  a nakonec jeho pohled skončí ve "zlatém řezu".

 

 

 

 

3. Kida nejdříve přitáhne pohybující se objekt - letící pták, uhánějící vlak, v tomto případě větrem se vlnící tráva vlevo u cesty - teprve potom se jeho pohled věnuje statickým místům na stejné úrovni pohledu, tj. pěšině a ježatým smrčkům.

Za domácí úkol: přečtěte si "Canc na rozloučenou" a posuďte, jak se Wabi Ryvola vyrovnal s pohledem "nahoru, dolů". Čtenář textem písně prochází ve vlnách: mraky nahoře, seno dole, slunce dole, hvězdy nahoře ...

 

Tichý dech romantiky

Znáte písničku "Sto let", kterou tak sugestivně interpretuje Mirek Černý? Něco podobného, ale jen velmi miniaturního, se odehrává mezi Wabi Ryvolou a známým  spisovatelem Jaroslavem Janem Paulíkem. Podobně jako Wabi Ryvola má i Paulík na počátku letošního roku "pětková" výročí - narodil se v únoru 1895 a zemřel v květnu 1945.

J.J.Paulík byl "trampským bardem" jako Wabi. Například napsal text písně  "Miss Gordon", známou v  podání Kapitána Kida a zařazenou na Kidovo CD "Dávno již"  pod názvem "Pacifické nádraží". A který tramp nikdy nečetl nebo snad dokonce nezná kultovní  "Arizonu"? Kdo nikdy neprožíval  s Knutem, Klapkou a Reflektorem dramatický a poetický děj na pozadí "velké trampské revoluce" v biografech dvacátých let na pražské periferii?

původní vydání 1928

J.J. Paulík dokončil Arizonu v lednu 1928, a ještě téhož roku byla vydána v nakladatelství Aventinum. Někdy bývá jako rok prvního vydání uváděn rok 1929, možná proto, že až tehdy  vyšla v 1.čísle Trampa recenze "Dva pokusy o trampský román". Autor recenze byl známý Bohuslav Čepelák - Irčan, spoluzakladatel Trampa.

Recenze "Arizonu" nijak nechválí. Naopak. Můžeme v ní číst:

 Paulíkova Arizona, mající hrdý podtitul "První trampský román", je vším možným, jen ne trampským románem. Je to lyrický román, - a nutno přiznati: dobrý román, - v němž by se však mohlo nazvati trampským nejvýše ovzduší, rámec, v němž se děj pohybuje. Tím ovšem nechci jej nijak zlehčit, neboť je to knížka jinak velmi roztomilá, připomínající někdejší pokusy o kolektivní román, a jíž není nijak na škodu určitý nádech melancholie; melancholie, nepřekračující však nikdy meze laciné, sentimentální banálnosti.

Tichý dech romantiky střídá se tu s momenty psychologickými, pasáže lyrické (lyrika převládá) s epickými a vše to dokonale prolíná a spojuje zajímavá a pozoruhodná Paulíkova logika; logika tím zajímavější, že klad celé knížky spočívá v subjektivnosti a osobních dojmech a citech autora.

Celou recenzi Irčan shrnuje slovy:

Celkem: myslím, že o trampech a trampingu lze napsat povídku, feuilleton, článek, úvahu a cokoliv - ale román?

Mýlil se Irčan, autor "Hochů z Bílých skal", nebo měl pravdu? Je možné, že by trampský svět nebyl schopen vytvořit pozadí pro děj velkého románu? I jiní autoři použili trampské prostředí do svých knih (např. R.Hrbek - "Dobrodružství na Černé řece"), ale "arizonská" výlučnost chyběla. Snad je to zatím otázka bez odpovědi a hozená rukavice přes dlouhá desetiletí až ke klávesnicím dnešním trapsavců.

Paulíkova "Arizona" zůstala z hlediska oblíbenosti u čtenářů nepřekonaná, a i v nepřízni minulých dob se dočkala dvou vydání, v roce 1968 a v roce 1980. V roce 2002 byla "Arizona" vydána znovu, a sice v souboru "Poetistická próza", kde J.J.Paulík spolu s Vladislavem Vančurou, a Karlem Konrádem  dává čtenářům možnost pokochat se originálním poetickým vnímáním zcela epických dějů, módnímu psaveckému jevu pocházejícího z 20.let dvacátého století.

A tak se Paulíkova trampská "Arizona" v naší současnosti přitulila k takovým pilířům české prózy, jakým je Vančurovo "Rozmarné léto" ... a právem se přitulila!


Canc na rozloučenou: "Tu chvíli tu mít, kdy vítr mraky honí a seno kolem voní závratnou vůní, tu chvíli tu mít, kdy všichni jsme zas spolu a slunce klesá dolů, oheň se k hvězdám vznes..." - Wabi Ryvola, z písně "Bílá, bílá"

 

Hlavní stránka

,