|
Po stopách Pinkyho lžíce |
|
V létě báječného roku 1967 se chystal Pinky, osadník T.O.P. Skalní borovice na vojnu. Poslední vandr před nástupem k útvaru strávil v Prosečnici, na campu Borovíčko. V neděli, chvíli předtím, než osada a připojení kamarádi odešli na vlak, vzal svoji lžíci, svoji věrnou vandráckou společnicí, a zahrabal ji pod jeden z kamenů tamního ohniště. Těšil se, že až se po dvou letech vrátí z vojny, že ji zase vyhrabe, a všechno bude jako dřív. Totiž - že ho vlastně povinnost vyhrabat lžíci donutí opustit získanou vojáckou lenost a vyrazit znovu na trampská dobrodružství. Což se nestalo - jak bylo v těch časech zvykem, mladíci na dvouleté základní vojenské službě dospěli, ženili se, chytali se světa, někteří emigrovali. A zapomněli na staré trampské sliby. Pinky si vandráckou lžíci nevyzvedl a k osadě se už nevrátil. Pinkyho lžíce - jestli ji nikdo v dalších šedesáti letech nenašel, odpočívá tam věrně pod kamenem ohniště dodnes. Pokud se tedy ohniště zachovalo... Tato drobná epizoda ze života kamaráda Pinkyho posloužila jako námět pro trampský román "Šerifova lžíce". Román je volně dostupný ve formátu pdf v rubrice "Nakladatelství Rodocapsa" na tomto webu.
Pinky krátce před odchodem na vojnu v roce 1967 na campu T.O. Otroci vzpomínek.
|
